Jak bylo na našich stránkách avizováno, výroční členská schůze proběhla již tradičně na Chatě Luž v Lužických horách. Jaro nám sice dalo náznak, že už je tady, v pátek to ještě vypadalo slibně a i nahoře bylo při našem příjezdu hezkých 14°C, ale s přicházejícím soumrakem šla rtuť docela dolů a hlavně pocitově to vypadalo i na sněháňky. Na parkoviště jsme s Jitkou dorazili výjimečně jako první a protože na asfaltové ploše tekla ze zbytků starého sněhu voda, paní šéfová nabídla plochu betonovou, což jsme s povděkem přijali a nakonec jsme se tam vešli téměř všichni a toto uskupení se nám docela zamlouvalo. |
Zapojili jsme energii a topení se realizovalo z vlastních zdrojů. Venku se dalo jakž takž pobývat, ale v restaurantu bylo útulněji. Vyspravil to jelení gulášek a jiné již známé dobroty tamní kuchyně. Než to stačilo najet, tak jsme jen solo vyrazili do Varnsdorfu a nevím jak, ale trochu jsme zakufrovali i do bývalé NDR. Poznali jsme to nejen podle toho, že ustalo hemžení, ale nastoupily i německé nápisy a samé cizí registrační značky. Informační cedule žádné. K večeru jsme se vrátili na náš porteibl a parkoviště již bylo celkem zaplněno. |
Proběhly nezbytné uvítací zdravice a hned začal výměnný systém nikoli QSL, ale různých zdravých a nezdravých pochutin, pevného i tekutého skupenství. Večer se v příjemném prostředí restaurace pokračovalo až do pozdních hodin. |
|
|
Páteční odpoledne, zatím se scházíme. |
Je chladno, i pivo má čepici. |
V sobotu ráno za nečekaného chladu proběhl diskuzní kroužek pod širým nebem, dorazili i další účastníci. Někteří využili volný čas k pěším túrám, spočítal bych je na prstech jedné ruky, jiní využili nabídku k fotografování jelenů. |
|
Fotografování se vydařilo, spokojenost na všech stranách a tak jsme se po příjezdu začali věnovat ryze klubovým záležitostem a přípravou důstojného prostředí, které nám bylo poskytnuto milou paní šéfovou Chaty Luž. |
Ještě před započetím samotného výročního aktu, bylo popřáno všem známé Babče Česká Lípa, neboť a to nevíme jak, dosáhla v plné svěžesti sedmých narozenin. Babča ale prohlásila, že se někdy cítí jen na pět. Ze síbíčkářského nebe k tomu přihlížel Šimon Česká Lípa, Babčin manžel. Ještě jednou Babče velká gratulace, které děkujeme za nedostižné sladkosti a jiné gurmánské kousky. |
Myslím, že se tato jubilejní 15. výroční schůze vydařila, opět se sešla dobrá parta lidí z různých konců naší malé země a o to nám asi šlo. Škoda, že někteří členové nemohli přijet, ale snad se povede příště na dalších akcích našeho klubu. Ještě jednou bych chtěl poděkovat všem, kteří přiložili ruku k dílu a obětovali mozkové buňky při zabezpečování této schůze. Organizační záležitosti a případné změny prosím sledovat na našich klubových stránkách, které jsou stále živé. Ať to tak vydrží. |