Probudili jsme se opět do nového dne, nasnídali se a hurá do dalších zážitků.Exp.Polár 2025 část 3
Probudili jsme se opět do nového dne, nasnídali se a hurá do dalších zážitků. Stále pokračujeme na sever směr Polární kruh. Pomalu stoupáme do zdejších hor. Všude je spousty vody a přibývá sníh. Zatím jen na dohled, ale je zřejmé, že to bude brzo i na sáhnutí si. Jsme zatím v nv 960m a překvapil nás krásný vodopád, tedy spíš prudký říční tok. Tak prudký, že by to asi ani raft nedal.
Pokračujeme dál do kopce a co jsme se domnívali, sníh na sáhnutí, je tady. A je ho tady opravdu spousta. Chvilku jsem zapnul stanici, ale jen šum a šum. Pokračujeme stále směr Polární kruh a nejednou začala silnice klesat a začli jsme z NV 1051m sjíždět do údolí.
Najednou je pod námi fjord a najednou cesta končí ve vodě. Povídám, Fosáči tedy je něco špatně, ne! Proč? odpovídá Fousáč. No přece cesta končí ve vodě a to nemůže být dobře. Je to v nejlepším pořádku panáčci, protože pro nás přijede trajekt. Jezdí to tady jako autobus. A tak se i stalo. Za chvilku trajekt dorazil.
No zkrátka Fousáč nepovažoval vůbe za mutné nás o takové drobnosti, jako že pojedeme opět trajektem, informovat. Ale jsme nalodění a jedem. Po pravdě ani nevíme kam. Svým způsobem je to ale jedno. Někde nás to vyplázne.
Ano a vyplázlo. Pokračovali jsme zase ten jeden jediný směr a to Polární kruh na 66 stupni což je i směr Lofoty. Počasí sakra mizerné. Prší a fouká, teplota kolem 10 st., silnice z lodního doku začala stoupat velmi strmně. Od mořské hladiny až do 960 m nm. Tady se silnice zlomila a začala klesat příkře dolů v podobě serpentin. Opět jsem pojal podezření, že cesta zmizí ve vodě. Co myslítem že se stalo? Také, že zmizela a opět v přístavním doku. Koukám na Fousáče a bylo na něm jasně vidět že si to užívá. Ale podívaná to byla pěkná. Nádherná příroda a nádherný pohled na Kubíčka, který nasnášel plavbu a Mildu který nesnášel jízdu autem z prudkého kopce a jedno se bez druhého neobešlo. Tak jsme zkrátka přejeli další fjord a opět vzhůru do hor a směr Polární kruh. Zatím jsme neměli s přespáním žádný problém, ale zde v horách je to trochu jiná káva. Tady není mnoho míst pro kempování a opravdu to nebylo jednoduché i přez to, že jsme měli aplikaci která nám to hodně ulehčovala. V tuhle chvíli jsme jeli takzvaně na oči a díky orlímu zraku Mildy Lesná jsme našli vynikající místečko.
Přišla na řadu rutina. Postavit anténu, zprovoznit zařízení a Kubíček zprovoznil kuchyni.
Na pásmu jenom šum a zase jenom šum. No jsme stále hlouběji na severu a dobře víme, že čim blíž budeme 66 rovnoběžce, tim to bude horší. Jo a abych nezapoměl, tak tady zhasínají až v 23:30 a rozsvěcují v 3:13. Již brzy zhasínat nebudou vůbec.
Ale to bude až další pokračování našeho polárního putování.
Komentáře