exp.Polar 2025 8 část

Exp.Polár část 8

Ráno po probuzení jako vždy snídaně a rozvaha další cesty. Tentokrát jsme se rozhodli pro zemi Santa Clause Rovinaemi. Já s Fousáčem jsme tam již byli, ale Milda a Kuba to jistě rádi uvidí. Kuba jako zajímavou atrakci a Milda jako zdroj dárků pro svoji rodinu.Cesta ubíhala jedna radost, stejně jako příroda kolem nás. Jak tak jedem, tak najednou z ničeho nic, se objevil důvod 60Km rychlosti která byla po celé cestě.

Ano přesně to je ten důvod, kdy se sobi nebo losi volně prochází po silnici bez jakého koliv respektu k ostatnímu provozu. Ohrozit nebo nedej bože vrazit do takového zvířete, tak vás snad „ukřižují“. No cesta ubíhala a najednou tady byla 66 rovnoběžka.

Chvilku jsme se zdrželi, asi tak 2 hodiny. Než se nakoupily dárky pro rodinné příslušníky a nejenom pro rodiné příslušníky, chvilku trvalo. Ale i tato činnost vzala za své a pokračovali jsme směr pískovna u Oulu. Mě a Fousáčovi známé místo při našich cestách na sever. Odtud to vždy chodilo a byli jsme zde již po čtvrté.

Tentokrát zase nic. Jako kdyby byla tato země pro letošní expedici pro nás zakletá. Byly slyšet signály z německa a dost silné, ale Česko a Slovensko bylo nedostupné. Co s tim naděláš? Nic !! Zkrátka jsme pokračovali dál směr Lahti a Helsinky. Po cestě jsme zastavili na nám opět známém místě, kde jsou soustředěné zvony, jak se presentuje, z celého světa. Je jich tady opravdu požehnaně.

Po prohlídce jsme pokračovali směr Helsinky od kterých nás dělilo cca 350Km. Zjistili jsme, že v těchto končinách již budou zhasínat a tak jsme se poohlédli po místečku pro bivak.

Místečko to bylo pěkné se vším všudy. Postavili jsme ANT a Kubík se dal do kuchtění. Stanice běžela a zatím jenom šum. Po chvilce nejednou na USB Robi Nové Zámky nás volal a dost silně, ale neslyšel nás, nebo se nám zdálo, že nás neslyší. Potom se prosazovaly německy mluvící stanice a pomalu a jistě vylézaly převážně české stanice. Padla 20 hodina a pásmo se otevřelo a začali pro nás žně. Se Západními Čechy se protrhl pytel a šlo jedno spojení za druhým. Byla to radost u toho sedět. Ve 20:45 se, tak rychle jak se pásmo otevřelo, tak se během 15 min. zavřelo.

Šli jsme na kutě s dobrým pocitem kolem 23:00 a konečně skutečně zhasli. Ne tak jak jsme zvyklí, ale sluníčko alespoň zalezlo za obzor.

Jelikož jsme v tyto podmínky tajně doufali a slibovali si, že by se spojení mohla zadařit, tak jsme otáleli s objednáním trajektu do Tallinu. Říkali jsme si, že by bylo pěkné toho využít a věnovat sobotu vysílání. Otáleli jsme tak dlouho, až jsme zjistili, že na sobotu jsou trajekty neskutečně drahé. Cenu 300 Eur jsme nebyli ochotni akceptovat. Trajektové společnosti moc dobře vědí, že místní na víkendy vyráží do Tallinu za povyražením, protože ve Finsku je v podstatě prohibice, a náležitě toho využívají.

Takže jsme se nakonec dohodli, že pojedeme v neděli dopoledne za cenu cca 160 Eur a máme sobotu volnou...

Zítra náš čekají Helsinky, nalodění na trajekt a Estonsko. Tak vzhůru dalším poznatkům cety. Snad se již pytel smůly protrhl.