Konečně na Čerchově

Letos mají Radegasti smůlu ve výjezdech. Minulý měsíc jsme ztroskotali na ledu při pokusu o Křížový Vrch a moc nescházelo aby se auto polámalo o stromy v lese, kam mělo snahu padat při nedobrovolném couvání a ani řetězy nepomohly. Tentokrát moc nescházelo a dopadlo to stejně jen s tím rozdílem, že místo ledu byl hluboký sníh a cesta lesem nebyla dlouhá 1,5 Km ale 7 Km.

Řetězy jsme museli na rozdíl od minulých let, nasadit téměř hned po odbočení z hlavní silnice u značky „řetězy přikázány“. Cesta od silnice na vrchol je cca 5 Km dlouhá. Řetězy jsme nasazovali tak poslední 2-3 Km. Tentokrát to bylo i s objížďkou ( přímá cesta se v zimě nedá použít. Je zapadaná. ) a s řetězy jsme museli jet 7 Km.

Sníh byl místy tak hluboký, že jsem cítil jak dřeme spodkem auta. Díky jeho vížce a váze se to vždy zakouslo a jelo. Poslední úsek asi tak 200m před vraty do areálu je strmost hodně velká a tam kdyby se to „zastavilo“ , tak by to asi dobře nedopadlo a skončili bychom couvajíc v lese o 300 niže.

Ale Caravellka odvedla , ostatně jako zatím vždy, svoji práci dobře a vrchol nás uvítal s parádou sobě vlastní.

Takhle skončila cesta hned po vjezdu za vrata, ale naštěstí jsme měli ještě kromě lopaty i jinou možnost.

Nahoře fouká prakticky celý den a někdy opravdu hodně a tak z louky na vrcholu před rozhlednou byl sníh úplně odvátý až na trávu a sluníčko také odvádělo svoji práci. Na svoje obvyklé místo jsme se nedostaly

A tak nám loučka přišla vhod. Tady jsme se zabydleli a postavili anténu a protože jsme očekávali foukání, tak jsme zvolili jednoduché HB9.

No žádné velké teplo nebylo, ale vidina hospůdky nás posilovala a trochu sluníčka také pomohlo při stavbě Temelína a antény. Hned jak u Bucků rouřli (220V) tak jsme vyrazili na exkurzi do naší milé hospůdky kde nás přikvapila roztopená nová kamna.

A hned další tentokrát gastronomické překvapení nás , teda hlavně Vorlíka protože ten rád sladké,

nás usadilo ke stolu a mi s úsměvem nám vlastním pozdravili se slovy ……haló pane vrchní každému pivo a kafe a hostinský přidal…a Temelín že jó? Zkrátka jako vždy. Svlažili jsme hrdla a šli jsme se porozhlédnout po pásmu. Mile nás překvapilo, že nebylo pusto. Jakub Řevnice z Měděnce hrál jako zvon. Po chvíli V3D a Čáryfuk prořízli šum. Tomáš Sruby měl snahu ale zatím bezvýsledně až po 18 hodině nám začal křičet po Českém lese z Hoblovny. Pohádka nás mile překvapila s rodné hroudy Sulejovic a po nějakém čase z Babin kde byli na Keltském telegrafu. A tak nám pomalu spojeníčka přibývaly a asi kolem 23:00 jsme to zabalili a šli do hajan.
Ráno bylo sakra zmrzlé asi -7 st. Ale krásný a teplý východ slunce. Sluníčko mělo takovou sílu, že jsme dostali okamžitě hlad na vydatnou snídani.

Ke které jsme měli jakési Taliány , kávu a suchou skývu chleba. No vypadá to velmi chudě ale věřte že s tím lovečákem a hroudou uzeného se dalo strávit i to Vorlíkovo Jablko které sebou pravidelně vozí jako doplněk stravy. Vorlík se trochu také porozhlédnul s fotoaparátem po východu sluníčka ( on to opravdu umí) a pár věcí zachytil.

Mezitím co Vorlík fotil tak já jsem navštívil pár koleček a udělal ještě pár spojení. Bylo poznat, že na kopcích je pusto. Podmínky nebyly nijak zvláštní a Slovensko zůstalo pro nás nedostupné i když jsme věděli že Delta i Milan jsou venku. No není vždycky posvícení, ale mi jsme spokojeni.

Cesta dolů byla již jednoduší a proběhla bez problémů a tak byla i možnost se zastavit u zajímavosti pro oko kamery. 

Dole po sněhu ani vidu. Domů jsme dojeli kolem 12 hodiny akorát na oběd.

Všem těm, kteří s námi mluvili, děkujeme za spojeníčka a těm kteří se nedovolali se omlouváme a vzkazujeme , příště bude líp !

Ať nám to lítá milý zlatí.

Venca Chotěšov CL39 a Vorel Stupno CL45