CB klub Česká Lípa CL - Charlie Lima CB klub Česká lípa, z.s.
Aktuality

Expedice Sicílie 29.6.2019 - 21.7.2019 - těšíme se na slyšenou

Listopadový výjezd na Matrelík

Kategorie: Všechny články
Listopadový výjezd na Matrelík

Opět mě na myšlenku výjezdu zlákal velký seznam avizovaných portejblů, byl tak předpoklad, že bude s kým mluvit. Když jsem balil výbavu s tím, že pojedu na můj oblíbený Pramenáč v Krušných horách, přišla za mnou dcera Ema a že by chtěla jet se mnou. Inu proč né, přece jí nebudu bránit.

 

To ale znamenalo, že padnul Pramenáč. Mé portejblové vozítko je sice do nepohody, ale taky je tak děravé, že v něm pěkně profukuje a při počasí, které se dalo na noc předpokládat, jsem nechtěl pokoušet prochladnutí dcery. Takže Náčkovice. Je to blíž, žadný extrém, civilizace blízko. Jenže cesta k Víťově rozhledně je střežena velikou a novou značkou se zákazem vjezdu a tak bylo jasno, že se s Emou pokusíme o zdolání Matrelíku. Tam totiž lze dojet i bez porušení zákazové značky. 

 

Cesta do vyšších poloh byla bez problému až do překročení 600 výškových metrů. Tam byla taková mlha, že i ptáci chodili po krajnici pěšky. Vidět bylo na pár metrů před auto. Ku podivu bylo, že palubní kamera přilepená na čelním skle viděla podstatně dál, než já. Část cesty byla tedy zdolána jako v tanku, koukaje jen na malý LCD kamery. Ema z toho samozřejmě měla náležitou srandu a při každém najeti do rigolu se vehementně nakláněla pro demonstraci mé neschopnosti se výmolům vyhnout.

 

Při sjetí z asfaltové silnice šlo dál pokračovat v podstatě jen podle navigace v telefonu, kde byly puštěné turistické mapy, podle kterých jsem se držel značené polní cesty. Tímto způsobem se dojelo nejblíž, co to šlo, ale přímo na vrchol se pro elektrický ohradník pod proudem, dojet nedalo.

 

 

Se stavbou antény se další ruka hodila. Minimálně na to, že jsem nemusel kotvící lanka honit ve větru jak draka. Pak se zprovoznila centrála na topení a zalezlo se do útrob mimiauta, kde bylo podstatně líp. Zprvu jsem chtěl psát deník, i když nesoutěžní, ale desky s papíry včetně všech propisek mi byly Emou zkonfiskovány pro vyšší princip. Takže to bylo opravdu jen na popovídání. Emu to i zajímalo a dokonce mi hlásila, že někdo volá přímo mě. Vypadá to, že v následujícím roce bude jezdit více a snad se začne i víc hlasově projevovat do éteru. Ale i to, že chtěla mačkat PTT na stolním mikrofonu, bylo pozitivní, protože hlavně věděla kdy a v jaký okamžik zmačknout a kdy pustit. Tuto dovednost nezvládají někteří podstatně starší jedinci.

 

 

Relativní pohodlí bylo pro oba. Ema si zabrala zadní lavici, prostřední byl stůl a na mě zbyla přední sedačka. Teplý čaj i káva, teplo o proti venku bylo také. Lidí po kopcích bylo také dost, ale nemaje zápisu, z hlavy to dávat nebudu, abych někoho nevynechal. Po nějaké době se Ema uvelebila do spacáku a usnula. Zvuk rádia ji nijak nerušil, ale i tak se vzbudila a že potřebuje domů. Marné bylo přemlouvání a uplácení sušenkama, aby jsme vydržely do rána. Jak si ženská něco umane, tak to tak prostě musí být. 

 

 

Tak se tedy zabalilo a vyjelo. Jelikož se ale zákazová značka nesmí projíždět jen z jedné strany a navíc už se zvedla mlha, vzal jsem to na silnici okolo rozhledny, kde na křižovatce vysílal Mirek Úštěk. Prohodilo se pár slov na direkt a pak se pokračovalo domů. Portejbl se určitě vydařil, protože Emu to celé zajímalo a hned se ptala, kdy zase pojedeme.

 

Děkujeme všem za spojení a těšíme se na další výjezd.

 

Soptík Hřensko a Ema Hřensko

 

Komentáře

postPřidat komentář

Nebyly přidány žádné komentáře.