Matadoři si odskočili do Normandie

Matadoři si odskočili do Normandie.

To vám takhle přijde kamarád a povídá. Ty jsi takový cesťák, světem zběhlý. Byl jsi i v Normandii?  Ano, povídám. Byl, ale je to již trochu času zpátky, kdy jsme tam jen tak letem světem se mihli při  návratu  exp. Keltoj z Anglie. Já tam nikdy nebyl povídá kamarád a přitom je to můj sen vidět místa, kde se Amíci vylodili. Na Routce (Route 66) jsem již byl a projel jsem ji skoro celou. Ale o pláži Utah nebo Omaha v Normandii jsem jen slyšel a nejspíš u toho asi i zůstane, protože mám trochu již po záruce, než abych se tam sám vydal.

Ale to se dá pane vyřešit, vcelku bez větších potíží. 13. – 14.9. máme CB soutěž a nebude na škodu, když se ozveme třeba z té Normandie. A myslíš to vážně? Povídá kamarád. Ano! Odpovídám. Pojedeme z mým, nebo s tvým autem? Obě auta jsou transportéry. Když je to pro mne, tak jedeme z mým, povídá kamarád. A bylo domluveno. Jen jsem ještě požádal Kubu Šumná, zda by nejel také a on k mému potěšení neodmítl. A bylo hotovo. Exp. Matador byla na světě. V pátek 12.9. kolem 08:00 jsme vyrazili směr Normandie  cca 1250 km. Jediné co jsme neměli ještě vyřešeno bylo sluníčko nebo-li podmínky šíření. A to opravdu nebylo na nás, ale na přírodě. Technicky bylo všechno zajištěno.

Cesta ubíhala jedna radost. Německo jsme přefrčeli a první zastávka byla na Maginotově linii, která je hned za hranicí.

Tady začíná Maginotova linie.

Od tohoto místa jsme pokračovali na pláž Omaha a Utah , ale napřed jsme museli najít přenocování. Velkým pomocníkem nám byla speciální aplikace pro vyhledání příležitostných kempovacích míst. Díky této vymoženosti jsme našli tohle zajímavé zákoutí.

Ráno jsme zabalili a pokračovali směr pláž Omaha. Tady jsme chtěli rozbalit nádobíčko, ale nabylo nám to souzeno.

Nejspíš proto, že jsme postavili ANT na něčí zahrádce a ten někdo nás hnal svinským krokem pryč. Poslechli jsme tedy a mazali jak to jenom šlo nejrychleji a snažili jsme najít jiné místo. To se nám díky oné aplikaci povedlo .

Snažili jsme se co to šlo, ale sluníčko mělo úplně jiné plány a tak veškeré naše úsilí vyšlo v niveč. Tak zvaně ani ťuk. Kuba Šumná s kamarádem Václavem se nennechali rozhodit a vzali to po svém. . Ráno jsme tedy zabalili a pokračovali tentokrát na pláž Utah.

Památník na pláži Utah

Vstup do bunkru a zároveň do muzea

vyloďovací člun

Při odlivu ustoupila voda ještě o 200 m

Všude na pobřeží byly bunkry a na pláži , jak sami vydíte, se do lidí trefovali jak do zajíců. Muselo to být hrozné. Voda byla ještě o 200 dál od břehu.

A to bylo v tuhle chvíli asi všechno. Jako další nás čekala již jen cesta domů dlouhá 1200 Km.

Co dodat ?

Vysílání se nezdařilo, ale při tom našem CB koníčku  nejenom křičíme do mikrofonu, ale i kolem sebe koukáme a hltáme každou zajímavost a vyjímečnost, kterých je kolem nás opravdu mnoho a tak jsme  alespoň zase viděli kus zajímavého kousku té naší zemičky a kus velmi důležité historie Evropy. Také jsme si všimli, kolik zdejší obyvatelé věnují vzpomínkám na jejich minulost. Jak se o ten odkaz starají. A moc dobře ví, komu je nutno poděkovat za to, že vlastně vůbec ten dnešek mohou prožívat.

Děkujeme všem, kteří se snažili nás hledat a omlouváme se za to, že se nepodařil záměr, který jsme se snažili naplnit. Příroda je mocná čarodějka  a pokud Vám není nakloněna nezmůžete, ale vůbec nic.

Hedně štěstí a pevné zdraví Vám všem přejí Matadoři

Kuba Šumná CL-54 MT-4 a Venca Chotěšov CL-39 MT-1