Radegasti a EBH 2018

Tak letos jsem si vyměnil s Jindrou Meclov CT-3 kótu. Jindra obsadil Čerchov a já MT-1 Škarmanku. Tento rok jsou Radegasti doslova handicapováni. Já mám podělané koleno a bez hůlky se nehnu. Vorlík na tom je také blbě, no a jak jste se mohli všimnout tak z party Radegastů dva kolegové odešly na věčnost a zbylí dva je jeden invalida větší než druhý.

Za normálních okolností jezdim, pokud Vorlík nemůže, sám a nemám problémy s nechtěnými návštěvami. Vždycky jsem si dokázal poradit, ale tentokrát jsem si připadal jako kripl a tak jsem si převezl osobní ochranku.

Dokonce jsem musel požádat také svoji polovičku aby mne doprovodila a pomohla v případě nouze postavit stanoviště. Ono toho neni mnoho ale na kripla je toho až dost.

Nakonec to dopadlo tak, že jsem pomáhal já jí a možná i jsem i víc překážel, než abych byl prospěšný. Ale bylo postaveno a káva s kouskem žebírka nebyla k zahození. Potom jsem se věnoval plně soutěži

Zpočátku trochu blázinec s půlkou světa, ale po západu slunce se začalo blýskat na lepší časy. Začala chodit jedna 200 za druhou, pak 250-300 Km bez větší námahy. Po 21 hodině 300-350 Km opět vcelku bez problémů pak se začaly objevovat stanice nad 350 Km a po půlnoci začaly 400 a více Km jedna za druhou a to trvalo s malou přestávkou až do konce soutěže. V poslední minutě jsem ještě dělal exp. Moravu. Byl to opravdu „nářez“. Byla radost u stanice sedět. 
Tak jak se mi nechtělo jet kvůli bolesti, tak jsem byl nadmíru spokojený. Poděkování patří všem soutěžním stanicím, všem kontrolkám a všem těm kteří rozdávali body. A opět se těším na další soutěž tentokrát LPD a po té PE33. Snad již budu schopný bez pomoci.

Za invalidní Radegasty .

Venca CL-39