Radegasti zase šlápli do h…. vedle

Radegasti zase šlápli do h….   vedle

Radegasti již po 19 se účastnili soutěže EBH Memoriálu Milana 42. Vždy se na to těšíme jako malé děti. Přípravou prochází jak technika CB, tak technika gurmánská. Čím jsme starší, tím víc očůráváme techniku, ale zase naopak jsme starostlivější  s přípravou jídelníčku a pitného režimu. Ale i zde začínáme být dlužni zaběhnuté tradici grilování kuřátek, grilování vepřových žebírek nebo špízů a nahrazujeme to doma uzenýma klobásama, tlačenkou nebo doma uzeným bokem. Zkrátka věk se na nás podepisuje a kromě žaludku nás bolí asi všechno. My se ale hned tak nedáme a něco vymyslíme. S čím ale nevymyslíme vůbec nic je skutečnost, že nám zbourají Čerchov. Teda zbourají skoro všechny objekty včetně hospody.7 budov půjde k zemi, lépe řečeno do drtičky.

Zůstane jen rozhledna, vojenská věž a jeden objekt, který se přestaví na ubytovnu. Zůstane prakticky holý kopec. Budeme muset asi čekat pěkně dlouho než nás tam zase pustí, jestli nás tam pustí.

Tak toliko obecně o blízké budoucnosti a přejdeme k vlastnímu soutěžení. Na kopec jsme dorazili kolem 14:00 a hned jsme obsadili hospůdku, kde jsme uloupli pivíčko a kafe a vyžebrali připojení na Temelín.Počasí bylo špičkové, tedy tu chvíli co jsme stavěli techniku. Postaveno bylo během krátké doby.

Odzkoušeno PSV, zatlučeny kulíky aby nám v noci vítr neodnesl anténu (nebylo by to poprvé) a pustili jsme se do odstranění energetického dluhu. Káva, tlačenka, klobása, skýva chleba a pivčo. Naše zhuntovaná těla pookřála a byli jsme jako znovuzrozeni.

A byl tady start a 18:00. Najednou se éter rozkřičel a bylo veselo. Spojeníčka přibývala jedna radost. Přibývalo ale také hodně odrazů. Z východu Nataša, ze západu Gertrůda a z jihu Turci, Taliáni, Makedonci. Najednou náš starý známý…Holal Hola Kokakola…z Chorvatska.  Zkrátka jako každý rok jsme s éteru dolovali jedno spojení za druhým, ale DX nic a zase nic. Marko polo na nás křičel, ale my jsme byli hluchý jak tetřevi. Vinu jsem dával dešti a mraku ve kterém jsme byli. No a tak jak to bývá, pravda byla úplně, ale úplně někde jinde. To jsme se dozvěděli,  až ráno při bourání anteny kdy si  Vorlík všiml, že je ANT natočena na východ, ale indkátor ukazoval sever. A bylo to jasné . Na severu Marko Polo tento rok zkrátka nebyl a chyba 90st. je u směrové ANT strašnej průser. No teď se s tím již nic nedalo dělat, ale moment kdy jsem slyšel komunikovat exp.Tetřev s Marko Polem bylo pro mne překvapením jak je možné že oni ho slyší a my ne. Pro mne to bylo mimo rámec rozumu a nebylo to možné, ale pro tu chvíli jsem neměl řešení a přitom bylo tak blízko. Stačilo vylézt ven.

Tohle je sice nepříjemné zjištění, ale patří to k problematice soutěží. My  ale máme ještě jeden příběh a to o zimomřivém operátorovi. Máme sice v autě bufík 4,5 KW, ale el. topení 2 KW bohatě stačí a je to takové čisté a cítíte se jako v peřince do té chvíle, než zjistíte že teplo produkuje sice teplomet , ale z  prostého hoření toho teplometu. Fakt úplně normálně sprostě hořel jak fagula. A aby sranda byla úplná, tak ta hořící sviňa byla tak napěchované pod sedačkou, že nechtěla ven. Nakonec se vše za pomoci  dobrovolného hasiče Vorlíka (zimomřivého operátora) zvládlo a domů jsme nemuseli pěšky. A tak  bylo letos veselo i když to příliš nechodilo, nebo tedy nám se to tak jevilo, že to nechodí, protože jsme to posílali úplně jinam než jsme si mysleli. Zase až taková hrůza to nebyla, ale budeme se k tomu jen málo hlásit

Zkrátka moc Vám všem děkujeme za účast v soutěži. Byli jste opravdu dobří . Zase Vás pár nových přibylo a mám dojem, že někteří z těch nových si již před bednou zametli a těším se na vyhodnocení a na Vás všechny, že se sejdeme při vyhlášení možná v Holicích tak jako vždy.

Ještě jednou děkuji a 73

Vorel Stupno CL45 a Venca Chotěšov CL39