Výroční členská schůze Výrovice

Poslušně hlásím, že kořalku nepiju. Jen Rum.

Již vloni jsme rozhodli, že příští VČS uskutečníme někde „na půl cesty“. Původně to mělo být ve Švýcarském údolí, ale kvůli Covi se to muselo zrušit. Když se podmínky uklidnily našel Kuba tohle místečko.

Penzion s restaurací. Úžasná obsluha. Sice jeden z campu tvrdil, že nestojí za nic, nicméně my, co byli „solo“ jsme si nestěžovali.

Přehrada. Tady si přišli na své majitelé dalekohledů. Skála na druhé straně byla vítané místečko na opalování.

Penzion od našeho palpostu.

Část našeho palpostu s přehradou.

Skoro celkový pohled.

Stan ve vlastním campu. 

Už to nejsou žádní mladíci, tak jim to topoření moc nešlo.

Ale zadařilo se. Stojí a vlaje.

Letos mě byl nabídnut odvoz do dalekých moravských plání expedicí Sněžník s tím, že ale pojedeme už ve čtvrtek. Znáte mě, nerad opruzuji předčasně, nicméně, byla to jediná volba, jak se tam dostat.

No, přistáli jsme na místě před pátou odpoledne, nádherný místo, bezva počasí. Jen logistika trochu kulhala, pípy prej přijedou až zítra. No, vzali jsme zavděk Kozlíkem 11 od Kubíčka a snažili se přežít. Pravda, bylo nás tady jen 7 statečnejch. Jarda CL-55 s Maruš, Indián CL-60 se Sojkou, moje maličkost, Kuba CL-54 jako hlavní organizátor a hlavní atrakce Milda CL-53. 

 S Mildou jsme se objímali jen na začátku večírku. A pak až po půlnoci.

Pivo pochybné značky zatím odpočívalo pod kloboukem.

Před půlnocí došel rum, což byla podstatná chyba. Sojka se snažila složit testy na řidičák, že by někam zajela pro rum. Kuba jí psal testy. A to tužkou, která sice měla světýlko, ale to nesvítilo na papír, ale písaři do ksichtu. Ve spolupráci s několika ‰ to byla zábava naprosto nevídaná.

Kubíček vymyslel bezvadnej mražák. Kterej kupodivu fungoval skvěle.

Ranní modlitba aneb „proč jsem ten rum chlastal“.

A v pátek se to začalo slétat jak ovádi na kravský lejno a znova bylo veselo. Hlavně, když dorazily pípy. Už jsme povýšili na vyšší level, máme současně na čepu dva druhy piva.

Páteční odpoledne a večer lze nazvat jako „standardní průběh“ srazu CL klubu. Mildovi stačilo jen 5 strun na kytaře k vyluzování zvuků. 

V sobotu dopoledne proběhla výročka klubu. Z té jen drobnosti.

Novým členem klubu se stal Míra Beranov.

„Junioři“ spolku obdrželi blahopřání k různým výročím dospělosti.

Jako každé nedělní ráno – sčítání škod.

Zlatý okurky od Veverky!

Letošní VČS i vyhodnocení nám spadlo bohužel do blbé doby. Žili jsme v přesvědčení, že termín Holic má každý posichrovaný a bude jedno, kde se to uspořádá. Nicméně, nutno podotknout, že vybrané místo bylo pro daný účel skvělé a majitel nám vyšel vstříc. Hodně musíme poděkovat Kubovi za úsilí, které tomu věnoval. 

Doutná ve mně podezření, že Holice už nebudou. Ta pauza se nedá nahradit. Mimochodem, jeden svědek burzy ve Svitavách prohlásil, že to byl běs.

Na druhou stranu je taky pravda, že nás částečně zdecimovaly nemoce a úrazy, kolegové z SK mají obavy z Covi. Nic proti tomu, je to zodpovědnost každého z nás. Ovšem, dávat několik dotazů na podmínky na místě a pak bez pípnutí nepřijet, to je dost divný. No, každej jsme nějakej, že. 

Nicméně, Výrovice splnily určitě ten účel, že jsme měli možnost se vidět, teda ti, co chtěli, a potkali jsme tam i pár lidiček, které jsme delší dobu neviděli. Dokonce některé i po prvé! Super.

Tomáš mobil Roudnice CL-31

Foto:CL-45 + Telegram