| O cestě do Albánie jsem již mnohokráte přemítal a dvakrát jsem se o to pokoušel, ale vzhledem k politické situaci , marně. Albánie je pro CB dosti vzácnou zemičkou. Nevím proč, ale je to tak. Nejspíš to bude proto, že se tam nikomu moc nechce a po vlastní zkušenosti se tomu již nedivím.Dosáhnout v Albánii oficielní povolení k vysílání je složitý proces a pokud by záleželo jen na takovém dokladu, asi bychom odešli s nepořízenou. Proto jsme zvolili taktiku „mrtvého brouka“ , a radiostanici jsme měli očividně vystavenou v celé své kráse včetně antény, všech přídavných zařízení a dvou GPS a na otázku co to je, jsme předkládali mezinárodní licenci OK1IBD a děj se vůle boží. A ono to opravdu fungovalo. Z listiny je zřejmé, že má mezinárodní účinnost a z ostatním si nikdo nevěděl rady . Na některých přechodech se snažili do „tajů“ této listiny vniknout, ale vždy po několika telefonátech někam, nám ji vrátili s přáním šťastné cesty. Jen u jednoho přechodu jsme museli slíbit, že se ubytujeme u bratra jednoho z celníků, který vlastnil nebo zpravoval kemp. Ale o tom se zmíníme ve svém článečku až přijde čas. |
| Auto se připravilo jako vždy kompletní prohlídkou všeho co se prohlédnout dalo. Vyměnily se všechny brzdové systémy na předku i zadku. Vyměnila se brzd.kapalina a všechny oleje. Jako náhradní díly se vzalo vše co je z gumy .( propojky a kolena k chlazení, řemen, cívka, tiris.zapalování a náhradní el. benzinové čerpadlo, duše a lepení.) Víc se pro prevenci udělat nedalo |
 |
 |
 |
||
|
|
|
| Členové expedici Venca Chotěšov , Jířa Doubravka a Fousáč Vinice si mezi sebe rozdělili úkoly, které se začaly plnit již před vlastní cestou. Venca Chotěšov měl na starosti dopravu se vším všudy. Jířa Doubravka měl na starosti finance a Fousáč Vinice zase kompletní sestavení cesty včetně navigace. 4.7 2006 přišla hodina H a Fousáč Vinice zastavil před mým domem se svým Renaultem. Přeložili jsme jeho osobní věci do exp.auta a jeho Renaultík si vyměnil místo s 1203 v garáži. V Plzni jsme naložili Jířu Doubravka a od této chvíli jsme již ukusovali Km za Km z 5000Km dlouhé vzdálenosti, která byla před námi. První zastávka byla na Kozákově, kde jsme společně 4 a 5.7 oslavili 10té výročí založení exp.Borůvky a Radegast. |
 |
|
 |
||
|
|
|
| Odtud jsme 6.7. ráno kolem 8 hodiny s požehnáním a upřímným přáním …..hodně štěstí…...a ve zdraví se nám vraťte vyrazili a s krátkou zastávkou u Tygra Mutěnice v Mutěnicích jsme pokračovali směr Slovenská hranice. Přes Slovensko jsme pokračovali na Komárno napříč celým Maďarskem. Museli jsme ujet co nejvíce Km abychom stihli slíbený termín vysílání a to je 8.7. 2006 z území Albánie. V 22:00 jsme zastavili asi 50Km před hraničním přechodem do Chorvatska. Tady jsme přestáli první noc mimo území ČR a nutno podotknout, že zatím stále ještě v prostředí na, které jsme zvyklí a které odpovídá našim vžitým představám. |
|
Je 7.7. ráno a nás čeká cesta přes úzký pruh Chorvatska , Bosnou a Hercegovinou do Černé Hory. Chorvatskem jsme projeli ( 200Km) rychle a bez problémů. Na přechodu do Bosny již začali mírné obstrukce s vysílacím zařízením, ale i tak vše proběhlo bez komplikací pouze s tím, že jsme již museli zdůvodňovat přítomnost vys. zařízení. Ale vše proběhlo naprosto v pořádku. Nyní nás čekala cesta cca 450 – 500 Km dlouhá. Čím více jsme se blížili k hranicím Černé Hory, tím vyšší byly hory a horší byly i silnice. Silnice se pomalu, ale jistě stávali horskými stezkami. Stále častěji se objevovali cedule POZOR MINY a pak již byly tak často,že pokud jste potřebovali uspokojit tělesnou potřebu, tak jste měli jen dvě možnosti . Buď tu potřebu vykonat přímo na cestě s rizikem, že vás při tom něco přejede a nebo si odskočit do křoví, kde budete riskovat, že šlápnete na minu a domů vás pošlou nejenom po kouskách, ale ty kousky ještě budou podělaný. Vlastně je tu ještě možnost třetí a to je nandat si to do gatí. Stále víc a víc jsme nabývali přesvědčení, že jsme tam, kde nemáme co pohledávat, ale GPS nás neomylně postrkovala stále hlouběji do hor. Směrové cedule bylo jen zbožné přání, které se jen občas vyplnilo. V jednu chvíli jsme mysleli, že to již dál nepůjde protože cesta (stezka) vedla strmě dolů (14%) a v prudké levotočivé zatáčce byla cesta přerušena (asi velkou vodou) a zbytky asfaltu byly vytrhány a shozeny do asi 300m hluboké propasti, kde tekla překrásná horská řeka. Tím došlo k velkému náklonu horniny a pokud by se s námi utrhl ten zbytek tekli by jsme v té řece také. |
|
Se sevřeným pozadím jsme kritické místo projeli a díky bohu jsme po chvíli pod sebou viděli objekt, něco jako 2 stavební buňky, před kterými byla závora. Konečně !! Hraniční přechod do Černé Hory strana Bosenská. Dáma a pán, kteří z přístřešku vyšli byli evidentně překvapeni co se děje a podle jejich pohledů bylo cítit, že jsme jen velmi občasnými hosty. Dost možná že jedinými ten den. Jejich zraky se okamžitě zastavili na radiostanici. Něco se ptali, ale my jsme nic nerozuměli. Automaticky jsem předložil koncesi a další doklady. Evidentně si s tím nevěděli rady. Dáma někam telefonovala stejně tak i pán . Oba listovali v čemsi co mohlo připomínat předpis, zákon nebo vyhlášku . Zase něco po nás chtěli . Opět jsme nerozuměli. Paní zkoušela německy ( velmi špatně) , pán anglicky ( ještě hůř) ale my jsme nerozuměli. Nakonec nám vrátili doklady a ukázali rukou abychom jeli dál. Mrtvý brouk fungoval dobře !! |
|
Vyrazili jsme. Po 300m nás čekala další hranice tentokrát přechod do Černé Hory. Mezi těmito přechody jsme vykonali potřebu . Zde se dalo téměř z jistotou tvrdit, že do luftu nevyletíme. Opět bylo zřejmé, že se jedná o rozestavěnou celnici, kde úředník seděl v dřevěné boudě a ostatní posedávali po kamenech a dřevěných lavičkách kolem. Tady opět došlo k otázce směřující na radiostanici. Tento úředník byl již vynalézavější. Chtěl fotokopii koncese. Samozřejmě, že jsem ji neměl. To pro něj ale nebyl problém. Ukázal na další budovu, kde nám to ze 3 EU zkopírovali. Stále se snažil z nás dostat, co že tam u nich chceme dělat. Opět jsme nerozuměli. Snažil se dost slušně anglicky ( tak že vím co chtěl). Chtěl vědět proč přijíždíme z té strany odkud jsme přijeli a proč jsme nejeli oficielním přechodem, který je o 200 Km jinde a je používán. Ale protože jsme mu nerozuměli tak jen mávnul rukou ještě mi dal adresu svého bratra, který vlastnil Kemp při cestě, kterou jsme museli projet. Vrátil nám všechny doklady a dokonce i tu orazítkovanou kopii naší koncese, kterou tak vehementně požadoval s tím, že ji musí založit. Tak že, mu zůstal úplný prd ! Asi to záhy zjistil, ale to jsme již byli za horama. Den se pomalu chýlil ke konci a my jsme potřebovali najít místo na kempování a hlavně jsme potřebovali dotankovat. Měli jsme posledních 15l a v těchto horách to nevypadalo, že by tu byla pumpa na každém kroku. Měli jsme štěstí. Po dlouhém stoupání se najednou před námi objevilo horské městečko. Benz.pumpa tu sice byla, ale otevřeno bylo jen do 20:00 a teď bylo 21:30. Samozřejmě žádný problém. Byli jsme v nádherném koutě naší zeměkoule v Černé Hoře v NV 1250m nad Plivským jezerem. Nebylo co řešit !! Je tu krásně. |
 |
|
 |
||
|
|
|
 |
|
|
|
|
 |
|
Je 7.7 2006 23:00 hod. Od Albánské hranice jsme vzdáleni 125 Km. Zítra vyrazíme brzo ráno. Musíme podle GPS překonat 3x 2000m vysoké hřebeny na vcelku krátkém úseku asi 50Km. To znamená velká stoupání a klesání. Ale pokud nebudou komplikace, tak za 4 hodiny bychom měli stát na Albánské hranici. Jdeme spát s dobrými pocity. Ale o tom až příště. |
Venca Chotěšov CL-39