Celkem rozumně stanovuje norma ČSN EN 62305, že anténa musí být vodivě spojena se zemí, respektive všechny její vodivé části. To asi všechny běžně používané antény pro CB splňují. Takže vyskytne-li se na anténě napětí rozdílné od potenciálu „uzemnění“, ke kterému je připojená stanice, tak nás to nekopne, nejsme-li sami vodičem s menším odporem vůči našemu „uzemnění“. To na nás pak může přeskočit pěkná jiskra, když ten rozdíl potenciálů dosáhne přeskokového napětí.

Nejlepší tedy je, aby se tak velké napětí k nám a ke stanici vůbec nedostalo. Jak toho dosáhnout? Přepěťovou ochranou. Typů je několik. Ty nejúčinnější a nejkvalitnější jsou jiskřiště. Ta se i v HAM podmínkách používala a snad i používají nadále. V profi sféře se také používají ve výkonových vysílačích TV, LTE atd..

Co jsou to taková jiskřiště? Jiskřiště je napěťově závislý nelineární prvek pracující na principu elektrického výboje v plynném prostředí a vyznačuje se tím, že pokud je hodnota napětí připojeného na jeho svorky nižší než hodnota zapalovacího napětí, chová se jiskřiště jako rozpojené. Pokud napětí na svorkách jiskřiště překročí hodnotu zapalovacího napětí, dojde k ionizaci plynu a mezi póly jiskřiště se vytvoří oblouk, hodnota napětí na jiskřišti se skokově sníží na hodnotu tzv. obloukového napětí a tak nám hoří oblouk do doby, než hodnota proudu tekoucí jiskřištěm neklesne pod přídržnou mez – oblouk zhasne a jiskřiště je zase nevodivé. Jiskřiště zvládnou opakovaně impulsní proudy v desítkách kA. Jiskřiště jsou tedy svodiče bleskových proudů, ochrana typu B.

	Uzavřené oddělovací jiskřiště pro nepřímě uzemnění těch částí, u kterých není trvalé uzemnění žádoucí.
Také oddělovací jiskřiště pro nepřímé uzemění, ale již otevřené a plynem je tedy okolní vzduch.