Již tradičně jsme opět dostali od Čerchova nakopanou prdku.

Již tradičně jsme opět dostali od Čerchova nakopanou prdku.

Tentokrát to ale začalo vcelku příjemně. Cesta nahoru byla klidná a pohodová. Ani jsme nepotkávali mnoho lidiček a bylo možno očekávat pohodový pobyt na vrcholu.

Že je hospůdka otevřená jsme věděli od samotného hostinského a lednici jsme měli nacpanou jídlem a pitím jak hrdlo ráčilo a tak nebylo jediné chmurné myšlenky. Pěkně jsme se usadili v hospůdce abychom se porozhlédli a podumali jak a co dál a samozřejmě to nešlo bez pivíčka a kafíčka.

Vorlík přivezl jakési uzeniny pro obsluhu čepu aby nestrádala a klábosili jsme o výstavbě nové hospůdky a ubytovny. Jak jsme tak tlachali, tak se najednou začalo zatahovat a tak jsme usoudili, že bychom měli vypadnout a postavit ANT. A dobře jsme udělali!  

Stožár se již dával nahoru v celkem slušném větru a hodně rychle jsme zalezli do tepla a pustili jsme se do vysílání. Na pásmu byl jako obvykle celý svět. Stanice z USA nám rušili místní provoz a Turci na sebe křičeli, možná i sprostě, jeden přes druhého. No zkrátka idylka. První se ozvala exp.Tuto a za chvilku vystrčil růžky Vláďa Tři Dvory a Venda Brdy  udržoval dobrou náladu. Prý tam s nimi byl i Kaso Partizánské, ale ten měl nejspíš jiné starosti než o vysílání. Ani se mu nedivím. Po tak dlouhé cestě byl jistě unavený. Venku byla stále větší a větší tma a foukalo opravdu hodně.

Snad to ANT přežije. Kolem 21 hodiny se auto začalo kolébat od větru a venku nastalo malé peklíčko. Říká se tomu bílá tma. Takovou chumelenici jsem letos ještě nezažil. Během 20min. napadlo kolem 5 cm sněhu. Šel jsem se vyvenčit a zkontrolovat lana od stožáru a během 1 min. jsem byl jako sněhulák. A sněžit nepřestalo po celou noc a teplota byla kolem -1 až -2. Stanici jsme vypínali kolem 24:00 h. kdy již na pásmu nikdo nebyl. Žalostinou jsme sice trochu vnímali, ale v takovém marastu, že by to nemělo šanci na úspěch. Kolem 23 hod. se nám povedla exp.Radio 290 Km a to bylo asi tak všechno co jsme pro tento den mohli očekávat. Ve stále houpajícím autě jsme zavřeli oči ,  tedy já ano, ale Vorlík probděl celou noc, že prý chrápu jako medvěd. Probudili jsme se kolem 06:00. Vorlík zapnul stanici a na pásmu nic. Ticho. Najednou, tak nějak divně, exp.Tetřev. Zavolali jsme je a ono nic. Znova a znova a pořád nic. Oči zabrousily na PSV a výchylka na plný knedlík. A byl problém. Vůbec se nám nechtělo ven do toho marastu, ale nedalo se nic dělat a ANT musela dolů. Co se vlastně stalo.

Bylo to jednoduché. Celonoční vítr ANT důkladně rozebral. Sice držela pohromadě, ale spoje byly povoleny a propoj koax - ANT utržen. A bylo vymalováno. Za normálních okolností bychom to měli opravené za 30min, ale v tomto počasí jsme  ANT, když již byla dole, rozebraly a uklidili. Tak brzo jako dnes jsme domů ještě nejeli. Prakticky jsme měli jen ta spojení, která jsme udělali v noci a o takových 20 – 30 spojení jsme přišli zrušením ranního provozu.

Balili jsme zmrzlí jak sobolí lejna a dělali všechno proto, abychom byli z toho sajrajtu pryč. Pár spojení se nám povedlo, ale jak sami vidíte žádný zázrak to nebyl.

No ale ostuda také ne. Horší byla cesta dolů. Všude plno sněhu a kopec dolů tedy pěkný, jen co je pravda,

ale 2,5 t caravella to zmákla dobře. A to je pro tento výlet všechno. Jsme rádi, že jsme zdraví, jak naše maličkost, tak i auto dole a  můžeme být jen zvědaví, kdy se nám konečně bude na tom Čerchově dařit a budeme mít pěkné počasí.

Tedy ať se Vám všem, kdo nás na těch kopcích provázíte, daří a všem pevné zdraví přejí Radegasti.

Vorel Stupno CL-45 a Venca Chotěšov CL-39