| Vypadalo to, že za uterý nebude co psát. Jeli jsme a jeli. Zastávka na kafe a zase jedeme. Omačkané pozadí, ale nezastavujeme, motor auta spolehlivě přede, navigace i Fousáč směrují Vencu kam třeba, Sulejovák je udržuje při životě potravou a pitím a i já se snažím přispět ke zdaru expedice a snažím se nechrápat moc nahlas. |
| Standardní den. Nic extra pro článek. V podvečer hledáme lesní hotel. Nacházíme místečko u silnice nedaleko zatopeného lomu. |
| Poznámka přepisovatele - vzhledem k jednomu z piktogramů to určitě Venca uznal za nejlepší místo ... |
| Stavíme střechu hotelu a samozřejmě anténu. Sulej se ujímá mikrofonu a po celodenní nudě radostně vyřvává. Tady se všechno mění.nuda je pryč. je slyšet ta spráívná řeč, hluboko ve Francii slyšíme češtinu, o chvilku později i slovenštinu. Startujeme centrálu, notebook a zapisovatele. Zázrak odrazem se konal - jedno spojení za druhým. |
|
Tady krátká vsuvka. Nejspíš zbytečná, každou výpravu je to stejné :
|
| Snad z radosti, že se spojení přece jen daří, se Venca pustil do kuchaření a já šel s pískem a fotakem kolem stanoviste. |
| Narazil jsem na malý baráček, kouknu dovnitř, uklizeno, celé to bylo věnované netopýrům, kompletní výstavka. Bez dozoru, jen tak u silnice v lese, v nejhorším jsme se tu mohli schovat. Nakonec nebylo potřeba. |
| Podmínky se mněnily, spojení přibývala. Zpočátku byl slyšet pouze sever a západ ČR, s přibývajícím časem se to posouvalo i na východ. |
| Venca a jeho proslavené kuchařské umění, hlady jsme netrpěli :) |
| Anketní otázka .... |
| Tak zas příště .... |
| Naložené syrečky z Chotěšova | 24 |  |
| Místní koš jen tak v lese | 31 | |
| Soudek místního vínečka | 14 | |
Tomáš Roudnice CL-31