Přátelé, čtete dobře a ani překlep to není. Letos jsme s výročkou vyjeli mimo českolipský okres, a to do Peruce. To je tam, kde roste památný Oldřichův dub. Znakem výroční schůze je, že nejen hodnotí uplynulý rok, ale i to, že otevírá klubová setkávání. Snímky řeknou víc, než sebelépe napsaný text, tak tady jsou. |
Uvítací ceremoniál prvních nájezdníků. |
Tak, co je nového? |
A než se všechno probere, je tu večer. |
Naše klasické táborové ležení. |
Komu by se chtělo po probdělé noci vstávat, sluníčko nás ale tahá ven. |
Ranní kafíčko, jak na vejminku. |
Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři. Tenhle slepýš si pospíšil. |
Velké vítání s Babčou. |
Dostal jsem od Babči tento nádherný dort. Krásným dortem mě podarovala i Janička. Děvčátka, moc Vám děkuji. |
Za vraty kempu je keramická dílna s krámkem, jak jinak, než se tam naše polovičky vypravily a něco na památku nakoupily. |
V odpoledních hodinách se v kuchyňce připravuje pohoštění pro oslavence životních výročí. |
Tady se rokuje nad pravidly soutěže CB ligy. |
Venku se zatím řeší otázky všehomíra. |
Dozrála doba pro vlastní výročku. |
V noci pršelo a tak sluníčko k snídani se hodilo. |
Loučíme se a pomalu odjíždíme ke svým domovům. |
A tady má náš kamarád Čert za poznámku, kterou napsal do vzkazníku, dárek, jehož strůjcem je Vláďa Tři Dvory. Než vyšel tento článek, tak se Čert ozval, že si to už dal se šesti. |
Všechno jednou končí, tak i naše jarní setkání. Bylo nám tu dobře, poznali jsme nové místo, kde se nám líbilo. Naše protiváhy prohlásily, že tu chtějí být příští rok znovu a přes toto rozhodnutí prostě vlak nejede. 73 CL-1 Honza Sosnová |