Ono se řekne - portejbl, portejblista. Ovšem v zimních měsících se v ČR jedná o poměrně vzácný úkaz, něco jako Yetti v Tatrách - taky ho nevidíte každý den.

Radegasti si usmysleli, že právě teď je ta nejvhodnější doba ozkoušet kótu Náčkovice. Sem Borůvky, Bobři a ostatní  nejen místní expedice jezdí poměrně často. 

Není to daleko, je to otevřený terén, okolo nejsou žádné stínící kopce, cesta skoro až na místo asfalt, ten zbytek jsou panely, čili vozovka zpevněná, jede se dobře.

Vidět Yettiho nebo expedici v zimě na kopci, to stojí za shlédnutí, řekl jsem si. Jak jsem si pak všiml,nebyl jsem zdaleka jediný návštěvník, neplatících diváků bylo více. 

Spolu s hlavní akcí byly současně plánované i akce doprovodné, jedna z nich byla Konference protivah, kde jsem měl i já několik malých bezvýznamných rolí.

Pojďme ale pěkně popořadě, ze Západních Čech je to na sever přece jen nějakej ten kilometr, v pátek jsem po práci vyrazil na prohlídku zmíněné kóty, abych mohl cestovatelům sdělit, jak se podmínky mají a co tu na ně čeká :

Přijel jsem chvíli před setměním, teď se stmívá brzy. Nejhorší mi to přišlo jen u nájezdu, kde bylo přece jen víc navátého sněhu, ale stačilo se trochu rozjet a tahle část byla rychle za mnou. Tady Venca projede, ujišťoval jsem sám sebe ...

Pohodlně jsem dojel až k Víťově rozhledně, uprostřed snímku je k poznání televizní vysílač Buková hora. 

Teplota nebyla ani nějak moc pod nulou, ale ten vítr, ten byl vlezlej, vytrvalej, nepříjemnej. Vše zmrzlé na kost, sníh umetenej na tvrdej firn, to si tu užijou, říkal jsem si ...

Obešel jsem to, kníračka Viky byla z toho všeho nadšená, lítala po okolí jak magor, jasně - vochcala kdejakej roh v okruhu jednoho kilometru. 

To mne tak nějak nebralo, tak jsem ji nechal řádit samotnou a zalezl si do auta, zvednul telefon a zavolal Vencovi, abych ho potěšil zprávou, že vše je super, akorát je tu kosa a dole je třeba se rozjet. 

Tím pro nás a především naše vyprávění pátek končí, velmi dobře vyvenčenou pesici jsem tam nezapomněl, naložil a honem dolů, do tepla, ke svařáčku ...

Kdo říká, že jsem se dvakrát vracel a teprve napodruhé jsem si vzpomněl, že chci naložit psa - to jsou fakt pomluvy 

Sobota byla stejná jako pátek - venku nevlídno a tak jsem si raději trochu přispal, abych tělu poskytl tu nejlepší možnou přípravu. Zodpovědně říkám, že jsem tělo chtěl připravovat až do jedenácti, ale mé silné statečné tělo se bránilo a už před desátou mne hnalo z tréningové místnosti. Co se dalo dělat, v rozvážném poklusu - tedy tak, jak jsem zvyklý - jsem v běhu cvrnknul do vypínače CB staničky, "ááááá, tak už se blížej, prima". 

Ještě jsem se hned po snídani ozval na CH26, Šimon zprávu o skutečné opravdové expedici v Severních Čechách uvítal, a že se na ten vzácnej úkaz pojede s Babčou taky podívat.

Přijel jsem tedy rovněž, a jak jsem předeslal, zdaleka jsem tam nebyl sám, kdo chtěl ten zázrak přírody (rozuměj expedici)  naživo vidět vidět. 

Honza Sosnová už článek vydal, byl tam i Honza Sulejovickej, TmR rovněž neodolal, Šimona a Babču už jsem zmínil, všichni oči dokořán.

A na co, že jsme to koukali ? Nebyl to Yetti, jak by možná někoho napadlo, bylo to dokonce více jednotlivých subjektů, Venca s Jarkou sebou měli jednoho sibiřského vlka Alfu a dva Fousáče, mladšího a staršího. Na chov to není, ale na podívání se - no proč ne .

Konec legrace - foukalo snad ještě víc, než když jsem zde byl včera. Zřejmě silný protivítr zavinil, že se portejblové vozidlo nevydrápalo až na nejvyšší požadované místo, nevadí, skončili o nějakej ten metřík pod vrcholem, taky dobré místo. 

Jak bylo dobré na vysílání, to nevím, ale počítám, že to nebyla žádná sláva, jednak nadmořská výška není moc přes 600 nad mořem, druhak podmínky těžko říct, zda byly příznivé - ostatně to se možná dozvíme z článku samotné expedice, třeba nějaký bude?

Yetti ke koukání nebyl, to ne, ale i tak bylo k vidění leccos zajímavého - řekli byste, že se dá zahřát dobře vychlazeným Mušketýrem ? Prej to funguje, ozkoušejte 

No pokoukal jsem, venku bylo nevlídno, do expedičního auta bychom se všichni nevešli, jářku, co se dá dělat, pojedeme. 

Jak jsem předeslal, zafungoval jsem jako taxikář, naložil Jarku a nějakou batožinu včetně hafana, ozval jsem se dispečinku a jelo se. 

Cesta byla v pohodě, bez trablů a tak jsme zanedlouho zvonili u Šimona a Babči, kde jsem vše vyložil a dojel ještě pro Peggy.

Tohle není Peggy, tohle je Alfa, já tomu říkám sibiřskej vlk, ale nejspíš to bude jiná rasa, něco víc než jezevčík a zase trochu menší než poník od kolotočů, snad vám to jako přírodovědecký popis postačí .

Jednalo se o znamenitou týmovou práci, nikdo nezůstával pozadu, nikdo se neulejval, ba naopak, všechny navzájem podporovaly tým, byla to perfektní ukázka přenesení pořekadla : "Když se chce, tak to jde !!!" do praxe.

Jak bylo expedici na kopci, tak to nevíme. Občas se sice na nějakém kanále někdo ozval, ale posádka podle mne měla co dělat vítězit nad zimou a nevlídným počasím.

Na symposiu o pár stovek nadmořských metrů ovšem bylo skvěle. Sestavu na snímku bych nazval Sousoší orloje, ale vy určitě přijdete na přiléhavější pojmenování. 

Nejen při samotném fotografování a následném promítání snímků v televizi se užila hromada legrace, ostatně na poslední snímek se dá kliknout, posuďte sami !

Doprovodné symposium při příležitosti konání expedice na Náčkovicích se vydařilo, nezbývá než doufat, že na schůzi (je naplánovaná opět do Stodoly 20.3.2009 od 18:00) se budete bavit alespoň stejně dobře, nebo i lépe.

Mějte se fajn a v březnu naviděnou !