exp. CH 26 Adventure Team na Letním Polním Dni 2004 (Mirek Líbeznice ET 133)

CH 26 Adventure Team, tentokráte bez Davida Boleslav (opravdu nám moc chyběl), se již delší dobu horečnatě domlouval, kam letos na LPD. Loňský průměrný výsledek ET 103 se veliteli výpravy, Mirkovi Líbezníce, příliš nelíbil. Neustále se diskutovalo, spekulovalo, nakonec zvítězila kóta Skutina v Orlických horách 738 m.n.m. a v lokátorovém čtverci JO80DI.

Už cesta na místo byla docela dramatická. Tentokrát nebylo k dispozici žádné větší vozidlo, tak musela posloužit Mirkova Felicia a Snoopyho Almera. Mirek ještě s Martinem Počernice a Romanem Letňany vyjeli již ráno, jako jakýsi technický předvoj, zkrátka ženijní brigáda, která měla na starost vztyčit 5/8 na co největší stožár. Náladu Mirkovi zkazil kamion, který si dovolil vymrštit kámen na přední okno jeho feldy, které utrpělo menší šrám

Nicméně, když dorazili na místo, začala operace, kterou jsem bohužel neměl možnost vidět na vlastní oči. My už tolikrát mohli vyhrát kameru v „Natoč to!“, nebo v jiném podobném pořadu. I přes Mirkův přípravek (specielně upravenou patku, která šetří jednoho maníka, který by musel stožár dole držet, se nepodařilo anténu vynést do plánované výšky. V tomto je Míra tak trochu nepoučitelný. Majitel antény David Boleslav naštěstí o jejím dalším pádu ještě neví.

Ale zpět ke druhému vozidlu, které vyrazilo na místo až po obědě, kdy Krtek Kbely zavřel svou trafiku. Skota Kbely se až na jedno malé zaváhání jako navigátor osvědčil, tak jsme se ani příliš nezdržovali. Druhá část posádky tedy dorazila chvilku po začátku 1. části LPD, kdy Mirek vztekle konstatoval, že ostatní mají už o mnoho více spojeníček než my.

Českolipští ho totiž také trochu vytrestali, poněvadž Míra má trošičku problémy s „Ř“ a tak po loňském ET 103 jsme letos vyfasovali ET 133. Konstatovali jsme, že za rok by to mohlo být ET 333, ale žerty stranou. První část probíhala, Mirek nabíral na agresivitě, už nás i trošku bil, přemýšlel o QTH na příští ročník, cosi mumlal o rozbitém předním okně, a nervózně křičel do mikeu „Echo Tango 133, já Echo Tango 133 – slyší mě vůbec někdo???“. Já mezitím tradičně zabezpečoval cateringový servis a krmil posádku. Co jsme měli dobrého už rozepisovat nebudu, protože to míváme vždy a už bych vás s tím asi nudil.

Po skončení první části se Mirek snažil najít místečko, kde bude jeho PMR poslouchat a odkud bude moci předat štafetu. Neustále se někam přemísťoval, otáčel, skákal, pečlivě naslouchal útržkům radiokorespondence, nadával a v zápětí málem vykypěl, když se dozvěděl, že ho vynechali.

Já konstatoval, že si měl přečíst dnešní horoskop a vydali jsme se na obhlídku okolí, kde se nacházely vojenské bunkry.

Poté jsme shlédli nádherný západ slunce, a začali jsme vyrábět večeři.

Taková grilovaná sekaná z jednoho nejmenovaného hypermarketu, vůbec nebyla špatná. Přejedeni jsme zahájili vysílání ve 2. části LPD. Asi po dvou hodinách neustálého kvákání do mikrofonu všichni usnuli a zbyl jsem jako poslední mohykán u mikeu já. Asi hodinu před koncem se probudil Krtek Kbely a jal se zapisovat. Mirek, ten vstal asi půl hodiny před koncem, zkonstatoval, že je to docela dobrý a na zbytek času usedl ke stanici a snažil se ještě chytit nějakého nám podobného zoufalce, který měl průměrný počet spojení.

Byl jsem dost unaven, a tak jsem se vydal do auta trochu se vyspat. Probudilo mě sluníčko a já byl ještě unavenější a ještě k tomu spařen. Po sklizení techniky vysílací i jídelní jsme se odebrali do Dobrošova u Náchoda na prohlídku tamní vojenské pevnosti.

Byl jsem tak ospalý, že jsem ani nevnímal, že jsem sešel nějakých 200 schodů a pak po cca 0,5 km zase nějakých 230 vyšel. Bylo to ale poučné. Jde jen o to zda si z toho vzali ponaučení ti praví (naši vládci, zvláště pak náš nový ministr obrany), ty bych tam poslal povinně na exkurzi. Poté jsme se zastavili na cestě zpátky na obědě. Pak už se mi chtělo spát definitivně. Nicméně vše dobře dopadlo a už se těšíme na příští ročník.

 73 Snoopy Kbely