Nový Bor

Můj první závod na CB

Na pásmu jsem asi rok a výbavu mám spíše chudou. Dostala se mi do ruky přihláška na Letní polní den, a tak jsem si řekl, že to zkusím. Předtím jsem si několikrát ověřil, že z Klíč to chodí a teleskop na All 27 s dobrými protiváhami také není k zahození. Odeslal jsem přihlášku včetně startovného. Poté mi Honza Sosnová nabídnul, že mi na závod půjčí anténu. Slovo dalo slovo a čtrnáct dní před závodem jsem si domů přinesl doposud pro mne úplně neznámou anténu půlku. Několik pokusů na různých místech mého okolí dalo tušit, že anténa bude slyšet daleko. Přípravy vrcholily a přišlo sobotní ráno 7.8., den závodu. Hned po probuzení se nic nedařilo a během dopoledne jsem konstatoval, že mám mozek v havarijním stavu. Trvalo mi několik hodin, než jsem se vypravil a stále jsem přemýšlel, co jsem ještě zapomněl. Těžkej batoh s baterkou na záda, do jedné ruky anténu, do druhé psa a hybaj dvě hodiny vzhůru do kopce. Cestou jsem si jako vždy nadával, že mám blbý nápady a proč radši nehraji šachy, že se u nich nezapotím. Na kopci jsem honem nainstaloval anténu jen tak provizorně, aby mi nic neuteklo. Několik prvních spojení jsem provedl v napětí, jestli mluvím správně, a jestli stihnu psát a správně. S narůstajícím počtem spojení kleslo napětí a měnilo se v pohodu. Příjemné klábosení s vysílačkou v ruce rušili neznalí turisté s dotazy co to je ( anténa) a můj potrhej pes, kterého to vůbec nebavilo. Udělal jsem několik spojení a najedou tu byla sedmá večerní a konec prvního poločasu. Ted jsem měl čas si pořádně udělat anténu, tzn. přemístit na místo,kde to chodí lépe do vnitrozemí a nešijou mi do zad němci a pořádně vyladit ČSV a přidat protiváhy. S osmou večerní se na kopci objevila i má protiváha s několika kuželkami plnotučného piva. Ještě mi zbývalo připravit trochu dřeva na oheň, dobře natáhnout celtový přístřešek a pověsit žárovku na noční svícení vše s ohledem na to, že může začít kdykoliv pršet. Něco krmě a pití a pak jsem čekal na jedenáctou. Díky dobře postavené anténě jsem vypaběrkoval i ty nejslabší a nejvzdálenější stanice. Nervózní taxikáři neměli pochopení pro soutěž a každou chvíli po mé výzvě do závodu se ozvalo “hele čárli, nechtoho!”. V noci byla na pásmu pohodová parta s několika vtipy. S pátou ranní mé síbíčkářské štěstí vystřídal smutek, že už je po závodě. Všechno někdy musí skončit, tak i já jsem se po chvíli zbalil a opustil tento parádní a špatně přístupný kopec v lokátoru JO70GT. Radost z toho měl na rozdíl ode mě můj pes.

Za expedici Šakal CL 24

Márty Cvikov