|
Příprava na letní polní den probíhala průběžně a to i za pomocí papírového pomocníka, takže jsem byl přesvědčen, že skutečně je všechno jak má být a nic nebrání tomu, abychom již v pátek hned po obědě vyrazili na kopec. Před výjezdem jsme dali kafčo, zkontroloval jsem PLka a spojky, abych nedopadl jako minule a vyrazili jsme.
Liboval jsem si, jak můj Peugeot Partner maže i s přívěsem a náhle po čtyřech kilometrech hrozný zvuk z motoru. Blesklo mi – turbo. Zastavil jsem, motor běžel, ale do otáček se mu nechtělo. Po bližším ohledání jsem zjistil, že stávkuje řídící jednotka. To je konec výletu. Na volnoběh jsem dojel na nejbližší odstavnou plochu a využil jsem jediné nářadí, které jde v tomto případě použít a to mobil. Můj doktor přes auta mě položil několik otázek na tělo a zavelel, přijeď hned, pokud to jede. Karavan domů a hurá k doktorovi. Podotýkám, byl pátek a zralé odpoledne.
Po příjezdu k doktorovi vzal notebooka, připojil konektor do počítače – nedýchal jsem. Diagnostikuji závadu, říkal zázrak v krabičce – diagnóza turbo, napsal po chvilce. Otevřel jsem kapotu a koukám na turbo. Je tam. Nějak je volná hadice přívodu vzduchu a chybí půlka silikonového těsnění. Druhou jsme našli v turbu. Tázavě koukám na doktora a on říká „30“. Říkám, to je opravdu jak u doktora. On říká „Ne korun, tisíc. To je cena nového turba“. Odjíždí ale druhý den na 14 dní na dovolenou.
Opět jsem přestal dýchat. Doktor demontuje hadici sání a za pomoci peánu se nám podařilo vyjmout zbytky „fcuclého“ těsnění. Juknu na turbínu, lopatky tam jsou všechny, jenom trochu kosmeticky upravené. Pomalu otáčíme hřídelkou- nešmajdá. Následuje start motoru. Naskočil ihned, turbína se točí, podezřelé zvuky nevydává. Jdeme do otáček a to opakovaně, vše běží jako hodinky. Začínám dýchat. Ortel, „Sežeň novou těsnící manžetu, namontuj a opatrně s tím jeď.“
Než se mi podařilo sehnat v pátek po 16 hodině novou manžetu, najel jsem 80 km. Když to vydrželo 80 km a nic nedělo, tak pojedeme, rozhodla žena. Montáž těsnění mi trvala deset minut, zapřaháme a vyrážíme podruhé na polní den. To byl tedy začátek, říkáme si se ženou v autě. U Mladé Boleslavi ještě kontrola hadice a pokračujeme.
Přímo na horizontu sleduji naše pohraniční hory a co nevidím. Vrcholky jsou zahaleny zcela černými mraky. Co se to tam děje? Na Hvězdu jsme vyjeli v pohodě, motor na výkonu zjevně neutrpěl, tak to s tím turbem nebude tak zlé, uklidňoval jsem se s tím, jak jinak investuji tři důchody.
Na Hvězdě, kam jsme dorazili kolem půl osmé nikdo nebyl, tedy ani potencionální závodník, ani turisté, neboť černé mraky všechny vystrašily a všichni asi kopec opustili před mým příjezdem. V restauraci se to hemžilo nějakými řemeslníky, probíhá rekonstrukce po destrukci. Venku na ohništi se točí vepřová kýta. Osobně se seznamuji s obsluhou grilovacího stroje a zjišťuji, že se jedná o uzavřenou společnost, přesto jsme byli pozváni dovnitř a nabídnuto pivo.
Za chvilku po mě přijel nový provozovatel, nezbytné přivítání, znali jsme již z minulé návštěvy a ujištění, že si mohu stoupnout kam potřebuji. Bez problémů byla poskytnuta i tolik potřebná energie po kabelu. Jsem rád, že můžeme v tradici pokračovat. Nejprve jsem usadil bydlení na nožky a hned jsem začal v bezpečné vzdálenosti stavět stožár s anténou. Celou dobu mi asistovali všude přítomné mraky a vlhko a samozřejmě moje žena a fenka Bessy. Když bylo vše připraveno, ukotveno a obaleno proti případné vodě, voda se dostavila. Protože jsme celou dobu byli v tmavých mracích, nevím zda pršelo jen shora, ale připadalo mi to, že nás někdo oplachuje hasickou proudnicí. Průtrž střídala průtrž a s větrem závodily až do rána.
Moc jsme toho nenaspali. V sobotu od rána již pršelo méně, ale stále mlha a vítr. Strávili jsme hezký den v karavanu. Už dlouho jsem nebyl u maminy tak blízko celý den  .
Klid nám narušila avízovaná návštěva. Přijel Vašek Soleček s Haničkou. Hezky jsme si popovídali, odpoledne uteklo jak voda. Udeřila devatenáctá hodina, já u techniky, Jitka s tužkou u papíru a jedeme. Chvilku mi trvalo, než jsem si nastavil správně šumovou bránu a moje uši, ale po pěti spojeních už to šlo.
První kolo jsme zvládli v pohodě a kromě asi čtyř stanic, jsem měl pocit, že máme všechny. Nejvíc mi dal zabrat TMR, nebyl k odchycení, stále číhal na Keltojce. O pauze jsem udělal spojení s několika expedicemi na kopcích, ale i známými na domácích QTH. Chodilo to docela dobře. Zvládli jsme i večerní hygienu před karavanem za využití kanystru místo sprchy.
Druhé kolo mělo trochu pomalejší rozjezd, někteří si asi přispali, ale zatím vše v pohodě, stačili jsme se i občerstvovat. Celkem se dařilo navázat spojení se všemi z prvního kolečka kromě stanic, které jsme bohužel nebrali ani tentokrát i když jsme o nich věděli z jiných spojení.
Ke konci závodu éteru vévodily zejména Alfy. CL-31 se mi podařilo udělat zase až na konci. Bylo to největším adrenalinem, nemohl jsem Tomáše nikde dohonit. Podařilo se však i podruhé. Pátou hodinou ranní závod ukončen, ale my nemohli usnout. Už nejsme na ponocování zvyklí, ač jsme stále mladí. Myslím duchem.
Závěrem musím konstatovat, že při závodě se neobjevil ani jeden gumák. Chtěl bych poděkovat všem, kteří náš závod sledovali, že jej brali na vědomí a v maximální míře vyhověli, když byli požádáni o prostor k uskutečnění soutěžního spojení s protistanicí. Ani uživatelé stálých kanálů na svých oblíbených kolečkách nedělali žádné potíže či naschvály, za což jim touto cestou upřímně také děkuji. Věřím, že někteří z nich příště rozšíří naše řady závodníků.
Rovněž tak bych chtěl poděkovat všem závodníkům, za kulturu spojení a zejména Alfám za obdivuhodný výkon a velmi dobrou organizaci při uskutečněných spojeních. Byl to pro nás příjemný zážitek, neboť nedošlo k žádným nedorozuměním a věřím, že i v tomto duchu proběhne slavnostní vyhodnocení Letního polního dne 2010 v Holicích.
Za sebe bych chtěl poděkovat i novému provozovateli chaty Hvězda, který mi nejenom vyšel vstříc, ale po informování, co jsme za partu přislíbil i spolupráci do budoucna, při uspokojování našich gurmánských potřeb a hašení žízně. Zatím je restaurace v rekonstrukci, je tedy pro veřejnost uzavřena, ale funkční je bufet u zadního traktu, kde měli nejenom dobrá jídla, ale i domácí koláč s borůvkami či rybízem, takže i náhodní příchozí o hladu nebudou. Při odjezdu jsme se zastavili na oběd v Penzionu U zvonku, jehož majitelem je právě nynější provozovatel Hvězdy pan Friedrich (www.uzvonku.euroregin.cz). Vzhledem k tomu, že jsme tam velmi dobře poobědvali a to i za příznivou cenu věřím, že bude i Hvězda fungovat přinejmenším stejně. Ještě informace pro ty, co nemají pojízdné bydlení, na Hvězdě bude ubytování za velice příznivou cenu.
I když rád fotografuji, tak jsem toho moc neudělal, mlha a tmavé mraky by na náladě čtenářům optimismu nepřidaly. Když se však zadaří v okolí Hvězdy je nádherně a to jak pro pěšáky a i cyklisty a třeba i geokačery. CL-67
|
