|
LPD 2009
Na letošní Letní polní den jsme vymysleli trochu akčnější variantu než v loňských ročnících kdy jsme si svoje zadky vozili na kopce autem a rozhodli se vylézt na nějaký ten kopec po svých, samozřejmě s přiměřeně zredukovanou výbavou.
Jako první varianta byl vybrán kopec Klíč (759 m/m). Vydali jsme se tam na průzkumnou procházku, abychom odhadli naše síly a obhlédli místo na vysílání. Cesta na vrchol bez vybavení a pouze s Tatrankou v kapse byla celkem v pohodě. Ovšem s vybavením bychom se asi trochu zapotili. Vrchol kopce je jedním slovem – šutr. Na nějaké nocování pod stanem jsme mohli zapomenout. Anténa by se dala bez problémů přidělat na geodetický bod – kovová tyč dlouhá cca 2 m. Výhled z kopce byl ovšem luxusní. Po zvážení všech pro a proti (snadná dostupnost naší antény pro blesky, nocování pod širákem, ztížený výstup s vybavením a vosy, které na vrholu asi bydlely a Krtka si nějak oblíbily) jsme se nakonec rozhodli, že Klíč vynecháme.
Takže nové hledání vhodného kopce a týden před akcí padla volba na Studený vrch (JN79BT) za Dobříší na kterém se nachází i pěkná kamenná rozhledna. Je to o něco menší kopec než Klíč, ale svými 660 metry nepatří zase mezi ty nejmenší (v českém měřítku). Bohužel nebyl čas na průzkumný výlet takže jsme to nechali na překvapení. Pouze jsem kontaktoval správce rozhledny s prosbou zda je možné vysílat přímo z rozhledy což bohužel nebylo možné.
V sobotu odpoledne jsme naházeli vybavení do auta a vyrazili směr kopec. Po cestě nás trochu vystrašilo počasí, obvzláště Míra byl trochu vystresovaný z klikatých blesků na obloze a zmohl se pouze na ajajajajaj.... Když jsme dorazili pod kopec tak se počasí umoudřilo a my jsme mohli začít výšlap na kopec. Měli jsme sebou ještě jedno vozidlo – BVP – rudl. Na něj jsme připevnili magirus, stany a další těžší vybavení. Cestu s bagáží jsme si na kopec zpoloviny zkrátili tím, že jsme po zjištění, že je závora chránící cestu pro přístup na vrchol odemčená a autem jsme dojeli pod lesní cestu, která odbočovala k rozhledně.
Po vyložení věcí a členů výpravy jsem se vrátil s autem před závoru. Auto jsme se báli nechat na rozcestí v obavě, že bysme ráno nemuseli odjet díky zamčené závoře. Když jsem pěšo dorazil zpět na rozcestí, tak kluci už měli věci na rudlu a mohlo se vyrazit. Když jsme táhli rudl za sebou, tak to vypadalo jako když jdeme dobývat kopec s malým dělem :). Ze začátku se jelo celkem v pohodě ovšem s přibývajícím sklonem kopce rudl těžkl a před vrcholem jsme ho museli táhnout ve dvou. Ale nakonec jsme se doplazili na vrchol a po chvilce oddechu jsme začali stavět stožár a stany. Jako vysílací stanoviště jsme si zvolili přístřešek s lavičkami u rozhledny.
Vysílat jsme začali s mírným zpožděním, ale brzy jsme ho dohnali. Ve vysílání jsme se střídali společně s Mírou a šlo nám to celkem od ruky. Spojeních bylo na naši snahu myslím dost, do Alp (JN77OU) jsme se také dovolali, pouze na bratra slováka jsme se nedostali. Celkem jsme nasbírali za obě kola 97 spojení. Vydrželi jsme až do konce a po skončení druhého kola jsme upadli do spacáků a následovali ve spací činnosti zbylé členy výpravy, kteří to zalomili o něco dříve. Ráno nás probudili správci rozhledny, kteří přišli otevřít rozhlednu pro turisty.
Chtěl bych jim tímto ještě jednou poděkovat za ochotu, za nabídnuté občerstvení a výklad o historii rozhledny. I když z rozhledny není dokonalý výhled díky vzrostlým stromům, určitě stojí za to si na tuto rozhlednu udělat výlet.
Nakonec jsme naházeli výbavu zpět na náš BVP rudl, který vypadal trochu nezvykle mezi odstavenými jízními koly návštěvníků, kterých tam dorazilo od rána celkem dost. Z kopce už rudl jel sám, problém byl spíš ho brzdit :) Tentokrát jsme šlapali až k závoře, sluníčko svítilo takže jsme se hezky prošli. Po cestě jsme se už zastavili akorát v Dobříši na oběd a poté už svištěli rovnou k domovu.
Za sebe musím říct, že se akce vydařila a udělali jsme si hezký trochu „akčnější“ výlet :) Škoda, že se nemohli zúčastnit dva členové z týmu, kteří měli v té době jiný program.
Příští rok jedeme zase...
Roman Letňany
|
Bohouš CL-6