Mates Brno na Slamníku

Zamyšlení nad vysíláním do PE33 ze Slamníku

Uplynul rok a nastal čas přihlášek do podzimního éteru (PE33), který organizoval už po desáté letos MatesFM. Po zjištění, že expedice Mykuna, ve které jsem sbíral první zkušenosti s CB loni, tento rok musí hibernovat, se stále jasněji rýsovala sólo účast. Intenzivně jsem začal studovat mapu a hledat nějakou kótu, ze které je rozhled do dálky. Hlavní zdroj informací: mapy na netu, ale např. i server heywhatsthat.com. Neptejte se jak přesně a proč, ale pomyslný prst na mapě nakonec zůstal stát na kótě Slamník 1233m nad mořem nad obcí Dolní Morava v masivu Králického Sněžníku v lokátoru JO80KD.

Podle databanky deníků nejsem ale první, kdo tam tahal náčiní pro 11m pásmo. Nejlépe se tam asi dařilo Standovi Králiky v roce 2007, když z té kóty udělal 280km spojení na Klínovec. Jeho deníky bohužel nebyli vloženy do databáze deníků.
Výběr kóty ovlivnila i srpnová zkušenost ze slovenského CBPD, kde jsem zjistil, že slušná výbava se vejde do turistického baťohu a její hmotnost nepřevýší cca 15kg. Mnoho věcí jsem ze strachu či nevědomosti tahal zbytečně a jiné zas chyběli. Třeba takový elektrický proud :-). Na 33 hodin jej bylo potřeba mnohem víc než na 15 hodinový slovenský polní den. To jsem si sčásti uvědomoval i předem, ale místo větší baterky jsem vsadil na 21W panely Powerguy.

Kdo se zúčastnil letošního PE33 (nebo i kvůli počasí zůstal doma) už zřejmě tuší jak to nakonec se “šťávou” dopadlo. Již předem ale hrdě hlásím, že poslední kapku jsem spotřeboval až na nádraží Červený Potok cestou domů, pro spojeníčko s Pepou Moravská Třebová přes opakovač Faltus na Suchém vrchu, které nakonec nízké napětí předčasně ukončilo. Ano Pepo, uprostřed našeho rozhovoru už ručka odmítla vysílat. Na Slamníku mě to ale i tak stálo asi nějaké body, protože jsem v neděli už nemohl dávat příliš výzvy a utíkal jsem se pak k taktice nájezdů na debatující CB-čkáře v honbě za nejlepším poměrem km na spotřebovaný proud. V domácich testech při polooblačné obloze šlo provozovat rádio s panely nepřetržitě, i když i tam jsem asi hodně podcenil frekvenci stisků PPT tlačítka v ostrém portejblovém provozu. Něco jiného je debatovat v kolečku 5-6 lidí a něco jiného upoutávat výzvami pozornost dvou republik! Skrátka a dobře, nějak jsem to ustál, ale příště budu moudřejší.

Takže spátky k počátkům. Za použití hromadné přepravy jsem se v pátek, poslední den své letní dovolené ocitl na úpatí sjezdovek Dolní Morava. Kdo to tam zná ví, že na hřebenu se tyčí monstruózni Stezka v oblacích, která spolu se zájemci o ní proměnila toto horské údolí v něco jako Disneyland. Protože Slamník je na vrchu sjezdovky asi 500 m od atrakce,

začal jsem se obávat o možnost nikým nerušeného CB provozu v těsné blízkosti tolika lidí. To se ukázalo být zbytečným, protože kvůli přírodní rezervaci na hřebenu tam nevede turistická stezka a vrchol sjezdovky je tak "slepou ulicí". Po asi 1.5h výstupu jsem neodolal obědu v chatě Slaměnka vedle atrakce. Tam mi na letmý dotaz o ubytování (z důvodu mých podvědomých zaječích úmyslů) řekli, že pokoj mají, ale přihlásit se je potřeba v údolí. Čili to už není žádná horská chata pro turisty, nýbrž součást atrakce v oblacích. Po obhlédnutí terénu jsem se usadil na hranici sjezdovky a rezervace, kde mě příroda příjemně překvapila tím, že tam zanechala desítky uschlých smrkových kmenů na kořenu, nejvyšší kolem 12m a žádnou vysokou vegetaci. Něco z toho jsem už tušil ze zimního pobytu a satelitních snímků. 

Bylo kolem 15:30 když jsem dorazil na to místo a pustil se do stavby antény a bivaku pro vysílání. Na konec provázku kámen a po třech pokusech visel provázek jako výtah na větvi zhruba 10m suchého smrkového kmene. Moje zatím nejvýkonnější a zároveň nejpřenosnější anténa je Slim Jim (slimák) z 300ohm anténní dvoulinky. Materiál i s PL konektorem mě přišel na cca Kc 250. Někomu se třeba i válí takový materiál v garáži. Váží méně než koaxiál k ní, protože ze strachu o poškození častým ohybem při nošení jsem zvolil hrubší RG-213. Má prý i menší ztráty, ale u 7.2 m kabelu jsou možná zanedbatelné, kdo ví. 

Ještě natáhnout celtu, zvolit místo pro solární ostrovní systém, rádio a spacák a je hotovo. Kvůli předpovídanému trvalému dešti se všechno kromě solárního panelu muselo vejít na čtverec asi 1.8 x 1.8m a ven trčely někdy i moje nohy. V zápalu boje pak i kus spacáku, což mi další noc při teplotě kolem 5oC působilo těžké problémy s teplem pro spaní. Příště ráno spacák prostě sbalit a schovat za každou cenu! Večer krátké rozkoukáni se po éteru, pokec s Frantou Litomyšl v Orlických horách (kterého jsem pak už ale neslyšel, škoda!), pokec na opakovači ve Studnici se Strejdou Jihlava a v místním kolečku, kde jsem pár lidem prozradil co se přes víkend v éteru chystá. A pak rychle spát, protože jsem chtěl určitě dodržet začátek v 6:00. Taky jsem věděl, že na tak od domova vzdálené kótě nebudu moci zůstat v neděli do 15:00. Odchod v 10:00 znamenal už i tak příjezd do Brna v 18:50. Už počas sestupu ze Slamníku jsem se rozhodl využít čas ve vlaku k napsání tohoto článků (teď jsem ve Vyškově). Počítač se do hmotnostního limitu nevešel, tak datluju na telefóně.

A jak teda probíhalo samotné vysílání? Atmosféra mě tentokrát ještě víc pohltila než kdy předtím. Možná tomu pomohla i expedice Kleť, která mi hned na začátek dala reportík 57 na dálku 250 km. Když nepočítám rozhovory s Italy odrazem, začal jsem PE33 osobním rekordem délky spojení! Říkám si, že jsem určitě na správné kótě a jel jsem dál s ještě větším nasazením. Pohledem do deníku si dokážu vybavit včerejší účast v Hanáckém, Šumperském a Benešovském kolečku, nahlédnutí do kotlíku Trnky-Brnky kam jsem přišel pozdě. Různých skupinek cimbálistů je na všechny strany od Slamníku nespočet. Poslouchal jsem i svoje místní kolečko v Brne, ale signál tam už asi přicházel moc slabý, protože nikdo na výzvy nereaguje. Zřejmě nejlepší ochrana takových koleček před portejblisty a jinou havědí je nedělat mezery, což brněnští svědomitě dodržovali. Mnohému jsem se v letošním PE33 naučil. Například, že je dobré zapnout si internet a podívat se na cb.dx, na kterém že to kanálu kontrolní stanice MatesaFM rozdává body. Nechyběla by mi pak KC-5 a jiné, ale myslím, že spojení s kontrolkou jsem i tak měl hodně. V místním éteru jsem se pak dověděl i to, že kdesi v okruhu 50km běží CB kolečko Dutá vrba na kanálu 4 ráno v 5:30. Jestli jenom v neděli nebo i jiné dny, to si bohužel už nepamatuji. Kdosi se zmíni o kolečku na kanále 1 v deset hodin večer, a nakonec o kolečku Čaj o páté na kanálu 20, zřejmě v pět. Skrátka, co se dá dělat, na severní Moravě CB žije o poznání víc než na té jižní.

Kolem čtvrté odpoledne se začali sjíždět další účastnící PE33 na kóty. S některými, jako např. Franta Velešov, Karel Tršice, Libor Malšín či Petr Polička se mi ozvali už z auta cestou na kopce či chalupy. CB žně pak nastali, když se kolem šesti večer otevřel éter směrem na JZ a povedlo se mi zvýšit už zmiňovaný rekord Slamníku, i ten můj osobní. Echo Charlie 10 (Jindra Meclov) na Šumavské Škarmance odpovídá a zapisujeme spojení na 304km! Zajímavé je taky spojení se Skipperem Kitsee do Bratislavy na dálku přes 200km, přičemž se zmiňuje, že zatím jede jenom na magnetku. Večer slyším i Jana Nové Zámky z Chopku v Nízkých Tatrách a expedici Apollo z Táňova, které je vzdálené 270km, ale nedostává se mi odpovědi na mé volání.

Stínem na portejbli se stala jen už zmiňovaná nedostatečná zásoba elektrické energie. Spoléhal jsem na pomoc solárního panelu, který jsem chtěl odskoušet v reálných podmínkách, bohužel příroda měla na věc zcela odlišný názor a místo slunečních paprsků nás zásobovala mlhou, deštěm a nízkými teplotami. A taky hlasitým ručením jelenů.

Ale to až tak po sedmé večer. Baterky odcházeli postupně a vždy po nějakém čase ještě umožnili krátké vysílání. Strašně jsem se ale styděl, když jsem po navázání spojení se skupinkou kolem Frantu Velešov přišel o napětí a na druhé stanici, která už nedokázala spolehlivě vysílat, ale přijímala dobře, jsem už jen slyšel Vojtěšku Černá zdravit na rozloučenou a pak se ptala “Kde je ten Mates, on už odešel?”. I dalším dvěma kontaktům, kterým jsem se náhle odmlčel se tímto dodatečně omlouvám.

Čemu ještě jsem se na portejblu naučil? Že je potřeba vše pečlivě zapisovat a nikam nespěchat, protože doma špatné zápisy do deníku jen stěží rozluštíte. Teď zůstáva jen poděkovat organizátorům, čili MatesoviFM, za zajímavou soutěž a doufat, že není všem dnům konec a na 11. ročníku PE33 zažiju zas spoustu dobrodružství. Všem kdo se mi na rádiových vlnách ozvali nebo mi poskytli prostor pro navázání spojení uprostřed své relace tímto taky děkuji.

V dalších měsících naslyšenou v éteru přátelé!

Mates Brno

:"Díky hoši za hezká slova. Věřili by jste, že kromě zmáčeného spacáku, který šel ždímat, zbytek vybaluju až dnes? I to jenom proto, že Jerry se ptal, kolik že Ah to měla tá má baterka .

MB