I to se dá řešit a to docela jednoduše pomocí čtvrtvlného zkratovaného pahýlu. Co to je? To je kus koaxiálního kabelu, ideálně stejného nebo většího průřezu, než co napájí i anténu, který má elektrickou délku přesně lamba 1/4 použitého kmitočtu. Pro naše CB je to tedy nějakých 2,75 m. Tím se tak vodivě spojí stínění a střední vodič napáječe antény bez vlivu na provozní kmitočet. No a když ten zkratovaný konec navíc připojím k zemi, tak to zároveň téměř vše, mimo naladěné kmitočty, uzemní ještě dřív, než to dojde ke stanici. Tuto ochranu používám na portejblech i přes to, že všechny antény co používám, jsou vodivě pospojovány. Ale ono to pomůže i třeba v případě, že jsem někde v blízkosti silného vysílače na jiném kmitočtu. Ten se totiž do CB antény tak i tak dostane, ale pahýlem se zabije do země.

Jak takový pahýl vyrobit? Opět velice jednoduché. Vezmu si střed CB pásma 27,2 MHz a vypočítám si jeho vlnovou délku. Ta je 1102,9 cm, jedna čtvrtina z toho pak je 275,7 cm. Tuto délku pak musím vynásobit koeficientem zkrácení. Nejpoužívanější koaxiální kabely na CB mají pevné nebo pěnové PE (polyethylenové) dielektrikum, kde je zkracovací činitel 0,66. Vynásobením máme délku nějakých 182 cm a to je ta elektrická délka požadovaného kusu čtvrt vlnného vedení.

Ve vzorci by to mohlo vypadat nějak takhle: 

( 30000 / 27,2 ) / 4 * 0,66 = délka pahýlu v cm

Jako střed CB pásma beru kanál 20 na kmitočtu 27,205 MHz. Pokud bych uvažoval střed celého CB pásma - 80ti kanálového, tak střední kmitočet je 26,96 MHz tj. mezi kanály 80 a 1 a v takovém případě vychází rezonanční délka pahýlu na 184 cm. Ale dále si ukážeme, že centimetr sem nebo tam nás na CB vlastně tak moc netrápí, když si nechci hrát s odrušením.

Tak, kus kabelu máme a co teď s ním? Na jednom konci vytvoříme mezi opletem a středním vodičem zkrat a rovnou k němu připájíme nebo nalisujeme nějaký drát nebo očko, které pak budeme připojovat k zemi.  Druhý konec opatříme "oplechovaným banánkem". 

Když máme vyrobené zkratovací vedení, tak pak už bude potřeba jen T spojka a vše to pospojovat. Já T kus připojuji přímo na konektor antény, dolním vývodem zkratovací pahýl a do strany přes koleno pak připojuji kabel do antény.

Proč takhle? On je ten proudový výboj docela línej a nechce se mu moc chodit do ostrých zatáček, takže když už se na anténu dostane, tak ho větší část proteče přes T kus kolmo dolů rovnou do země a ten zbytek ve vedení do stanice by pak již měla pobrat například naše testovací koaxiální přepěťová ochrana, která ho varistorem svede taky tam, kam patří.

A navíc, pokud máme nějakou pro CB běžně nepoužívanou anténu (třeba GP), kde rezonanční prvek není galvanicky propojený s uzemněním třeba proto, že by pak ta anténa už z principu nefungovala, tak tohle nám všechny ty části propojí bez výrazného vlivu na funkčnost antény a výsledkem je i odstranění indukované statické elektřiny, která se uzemní pahýlem a né až obvody ve stanici. Statické napětí nám totiž nesvede ani naše testovaná koaxiální bleskojistka. Protože aktivační napětí má až 350V. Ale varistor lze vyměnit za jiný s nižsím napájením, třeba jen 90V, ale to pak při vzdálené bouřce je slyšet takové to lupání, jak se varistor otevírá a zavírá.

Teď se podíváme, co to ten pahý se signálem vlastně dělá. Měřeno opět šumovým generátorem, spektrálním analyzátorem a T kusem.

Tohle nám ukazuje, jak ten pahýl očesává okolí našeho CB pásma. Bíle je vyznačen průběh kmitočtů bez pahýlu (reference) a žlutě pak již průběh se zapojeným zkratovacím vedením. Je tam jasně vidět, že užitečné signály mezi 22 MHz až 32 MHz vůbec netlumí.  No a jelikož nejnižší CB kmitočet je 26.565 MHz a nejvyšší pak 27.405 MHz, tak se pohybujeme v rozmezí JEDNOHO MHz. Co nám z toho plyne? Že když se seknu skoro až o 20 cm, tak se zas tak moc neděje, protože pořád se naše 1 MHz CB vejde do průchodu bez útlumu.

Jak to vypadá ve spektru až do 450 MHz nám ukazuje následující měření s pahýlem. Tady je vidět, jak se ty široké "propusti" pravidelně opakují, ale stejně tak se opakují i ostrá minima. A toho lze s užitkem využít, jelikož se můžeme v naší "propusti" pohybovat v rozmezí 8 - 10 MHz, můžeme ty minima doladit na nějaký provoz, který nás ruší. Takové "odladění" má útlum více jak 30 dB, to znamená že ten signál, na který ho nastavím, bude více jak 1000 násobně potlačený.

Toho využívám např. na Bouřňáku, kde je v těsné blízkosti vysílač Tetrapolu. Ty jedou mezi 380 - 395 MHz až 160W a zrovna sedmé minimum sahá na začátek toho jejich rozsahu, který tak výrazně utlumí. A současně mám jistotu, že kdyby z mojí stanice šly nějaké parazitní kmitočty, tak je pahýl také "zatluče". A tím, že se můžu pohybovat v tak širokém rozmezí, tak si můžu potlačit např. FM vysílač v okolí 2. minima nebo HAM opakovač na 70cm. Ale pro každé takové potlačení konkrétní služby pak samozřejmě potřebuji zkratované vedení konkrétní a přesné délky, kde už musím hodně počítat a dbát už i na milimetry.

Každý nechť si tedy chrání své vybavení i sebe podle svého. Já na anténu na kopci dávám jak kus zkratovaného vedení hned za anténu s co nejkratší cestou k uzemnění, tak i koaxiální bleskojistku na vedení ke stanici. Obojí pospojuji licnou „dva a půlkou“ do jednoho zemnícího bodu a stejně tak tam připojím kostru auta a stanice. Jednak tím vyrovnám zemní potenciály, statická elektřina nemá šanci a blesk by to měl mít hodně znesnadněné. Ovšem tak daleko, abych i na kopci vysílal za bouřky, rozhodně nejsem a jen tu bouřku z dálky vidím, tak minimálně vyhazuju koax z auta a raději i kácím anténu.

No a na závěr jen dodám, že ochrany typu zkratované ¼ vlnné vedení se hojně používají v profesionální sféře pro vyšší kmitočty (400 MHz a výše). Vypadají podobně jako naše zkušební s varistorem, jen to dlouhé není šroubovací čudl, ale právě kus ¼ vlnného vedení na konci zkratovaném.

Celá série článků si neklade za cíl přesně a podrobně rozebrat problematiku ochran před přepětím, ani Vás seznámit se všemi druhy. Nýbrž jen seznámit s touto problematikou a ukázat některá dostupná řešení nejpoužívanější a nejdostupnější pro Naše CB společenství.