Je 21. 6. Den, na který jsem se nejen připravoval, ale i těšil. V tento den se sešli hned dvě akce a to Českolipské Béčko, kterého jsem byl aktérem jako kontrolka Áčko a Mušky Babky Kosačky, kde jsem figuroval jako přihlášený účastník. Na netu se již několik dní před touto soutěží vedli diskuse o tom, zda je to vhodné mít obě akce v jeden den. Nevím, jak vhodný by byl souběh jiných akcí, ale těmto dvěma ( hlavně Muškám) to z mého pohledu nejenom svědčilo , ale u Mušek to bylo ku prospěchu. A chtěl bych touto cestou poděkovat organizátorům za přípravu a realizaci této akce.
Mým hlavním úkolem (Vency Chotěšov)bylo zajištění Áčka na Křížovém Vrchu. Jak to tak, bývá nemůže všechno proběhnout ke spokojenosti všech a tak i mně udělala čáru přes rozpočet pracovní povinnost a já jsem musel ve 03:30 odjet za pracovní povinností, což by mělo za následek výpadek Áčka v celé druhé polovině soutěže. Tento zádrhel jsem díky bohu věděl již několik dní předem a tak jsem se mohl patřičně připravit. Domluvil jsem se s Jardou Chlumčany ex. Kaktus, který mi vyhověl a jel se mnou. Jelikož byl připraven jet Béčko z jiné kóty a můj požadavek mu vlastně soutěžení znemožnil, dohodli jsme se, že ve volných chvílích provozu Áčka bude mít možnost rozdat alespoň body jako CL 55, protože o nějakém umístění ( v součinnosti s Áčkem) nemohla být řeč. A tak, což jste všichni poznali za mikrofonem seděl Kaktusář a zapisoval do buka Venca Chotěšov.
Tak toliko pro úvod a nyní se podívejte, jak to opravdu na tom kopci vypadalo. Musím předeslat, že se sešli dva gurmáni Venca Chotěšov s Jardou Chlumčany no a Karel Chotěšov ten není žádný dietář.
Auto se naložilo vším potřebným a vyrazili jsme. Já z Chotěšova a Jarda z Chlumčan. Na Křižák jsme dorazili skoro současně.
Protože jsme věděli, co máme za lubem ( ovar a výrobu sulcu) přijeli jsme již kolem 11 hodiny a hned jsme začali připravovat vše nezbytné pro výrobu této pochutiny.
Nejen masíčko i zeleninka se použila. Má to jen jidinou chybičku. Jsou obě levé. Na chuti to nemělo vliv.
Jak vidíte tak jsme se rozhodli vyloženě jen pro dietní věci . Pro trávožrouty se tomu říká energetická bomba, ale přece trochu té zeleniny se také použilo. Největší námaha byla nanosit dřevo na oheň a mohu vás ubezpečit, že ho bylo dost. Ta namáhavější činnost je teda za námi a tak jsme se pustili do příjemnější činnosti a to do vaření.
Alfa pečlivě sledovala průběh dění a byla stále na blízku a dohlížela na postup.
Vaření trvalo asi 3 hodiny a vypilo se při tom všechno pivíčko, co jsme si přivezli (24 kousků). Nedalo se nic dělat a museli jsme jet pro další. Samotného mne to udivilo že jsme toho tolik vypili, ale hned uvidíte proč !
Mezitím, co jsme se zabývali gurmánskou činností tak i naši pejsci toho využili a hlavně Jimík notně posilněn gambrinusem našel odvahu se s kamarádit s Vencovo vlkem teda vlastně vlčicí Alfou. Alfa je mírumilovný pejsek nikoliv hlídací, ale vítací a to v pravém slova smyslu. Jen jednu vadu má a to že jí chutnají feny. Ne ! jako, že by to byla lesba, ale (ten dar má od přírody) nesnese ve své blízkosti žádnou psí dámu a pokud se tak stane je okamžitě schopna ji zabít. Občas se jí povede napadnout i psa a většinou než zjistí, že se spletla, stačí kousnout. Proto jsme obezřetně koukali na počínání Jimíka a bedlivě sledovali, jak jeho odvaha skončí. Skončilo to dobře. Jimík si dal ještě žejdlík a oba se k naší spokojenosti skamarádili a tak jsme je mohli nechat volně pobíhat.