Ve správnou chvíli na správném místě.

Ve správnou chvíli na správném místě.

Tak letošní EBH bylo úplně jiné než to minulé. I když jezdíme každý rok na stejné místo přesto je to vždy jiné. Letos bylo velmi slušné počasí. Nepršelo ani nefoukal vítr a bylo teplo. Ale celou cestu na Čerchov měl Vorlík takový divný pocit. Něco mu na tom kopci nesedělo. Já tupě zíral na cestu a nepřišlo mi, že něco nesedí, až najednou Vorlík povídá. Ten kopec je nějakej zrzavej! Vidíš to ? A já pořád nic neviděl a pořád jsem jen tupě zíral a nic nevyzíral. Až když jsme odbočili do lesa tak jsem pochopil co Vorlík viděl již na 20Km. Všechny listnáče tedy duby a buky byly bez zelených listů

V první chvíli jsme se domnívali, že je kosí nějaká nemoc nebo nějaký živý sajrajt . Z omylu nás vyvedl hostinský. Listí během jedné jediné mrazivé noci zmrzlo. Tak jsme byli poučení a přitom jsme si dali kávu a pivčo a zároveň zajistili přípoj na Temelín. Chvilku jsme se rozhlédli po vrcholu

Od roku 1996 se zde na tomto prkně zaznamenává množství napadaného sněhu

Pak jsme si dali malého kousa a pomalu se pustili do dvojčátka

Za hodinku to všechno stálo a vypadalo to, že to pracuje na jedničku. PSV 1,5 rotátor rotátoroval a podmínky stály za prd a později stály za dva prdy a ještě později za spoustu prdů. Ale i tak spojeníčka pomalu přibývala. Celá střední Morava ale byla nedostupná. Cizina si s námi hrála na přetahovanou a po celou dobu měla jasně na vrch. Na ČSpomezí byla přihlášena spousta stanic jak na naší straně , tak na Slovensku ale do ANT ani vrk. Jen zahraniční rachot a jekot. Ještě krátce před půlnocí jsme měli cca 60 spojení. No bída, bída, bída. Ale co naděláš je to hra a tak se to musí brát. Kolem 01:30 jsme to zapíchli a šli si lehnout. Vorlík v autě a já to zapíchl venku. Budíček byl kolem 04:00 a jako první bodovala   AA-105 Velká Javořina a po ní MT-2 Tygr Mutěnice a zase spojeníčka pomalu přibývala, ale nic moc významného. Nebýt neúnavných áček, tak nebylo do čeho píchnout. Sem tam nějaká 200stovka a pomalu se vracely odrazy. Již jsme si jen přáli aby byl konec závodu. Vorlík vzal foťák a šel udělat nějakou fotku po ránu a já se šel vylít. A najednou z ničeho nic před 7 hodinou tak zvaně na plné pecky 59 Michal Svidník. Radegasti Ostrý Vrch počůvá a mi počůvali také jen tak tak, že jsme si nenapočůvali do gatí. Jedno velké ucho. A po Michalovi 7 dalších kousků z východního Slovenska.

Jeleň, Helou Košice, Mafia, Chobot, Tatran, Brezno a Palárikovo. Jasné odrazy. Krásné signály. No tyto spojeníčka nám nahradily celé to trápení po celou dobu soutěže. Pánové moc vám děkujeme za trpělivost a hlavně za schopnost si počkat na tu správnou chvíli v ten správný čas. Tohle všechno není samozřejmostí, na to je třeba být připraven a vy jste pánové připraveni byli.

Víme že tyto parádní QSO nám o moc lepší umístění nepřinesou, ale pohladily na duši a to nám dědkům stačí. Krásně se nám to naše monstrum bouralo s vědomím co máme v deníku. Domů jsme odjížděli kolem 10 hodiny ranní. Všem děkujeme za parádní atmosféru po celou soutěž. Byli jste všichni bezvadní. Děkujeme všem Alfám za jejich práci. Bez vás by bylo opravdu letos smutno.

Pevné zdraví a ť se vám daří.

Vorel Stupno CL-45 a Venca Chotěšov CL-39