Expedice Sicilie 2019 - 11. část Gargano 2

11.7.2019

V kempu v Mattinata jsme vydrželi pod pergolou u občerstvení dokud to šlo.

Když už jsme doufali, že majitel zhasne, zamkne a vypadne někam pryč, abychom si tam my mohli ustlat, začali se scházet obyvatelé bydlíků. Nezbylo nic jiného než vyklidit pole, přesunout se k autu a doufat že v noci moc nezmokneme. Naštěstí přišly po 22 hod. jen dvě malé přeháňky, které jsme vyřešili tím, že jsme přes sebe přehodili plachtu.

Jelikož Honza s Kubou byli včera odpoledne u místního "vietnamce", tak jsme bohatě posnídali, dali kávu a zahájili servisní den. Místo na parkování bylo zaplacené na 24 hod. a to nám končilo dnes v 15:30.

Dali jsme na přilehlé pláži koupačku v moři...

... nějaký čas věnovali údržbě svršků a spodků...

... i teplá sprcha byla. Během těchto činností Kuba stačil připravit oběd. Nevypadá to v kastrolu příliš vábně, ale bylo to výborné lečo.

Kolem 14 hod. jsme zabalili ten náš cirkus a vydali se na další cestu. Kemp hezký, lidi příjemný, ale stejně jsme se tu nějak mezi těmi bydlíky necítili...

Plán byl jet na Asconu a San Marino a dojet kam to půjde. Byli jsme smířeni s tím, že dnes budeme spát někde na odpočívadle u dálnice. Pás pobřeží je v těchto místech velmi úzký a velmi obydlený. Nutně jsme potřebovali pustit centrálu, aby se nám všechny baterky a spotřebiče dobili. Na třetí pokus nám padlo do oka odpočívadlo asi 15 km severně od Pescara.

Než jsme stačili vypít kafe, tak stavíme anténu a posloucháme na pásmu .... nám příjemný rachot .... dneska by to mohlo jít!

Z počátku na celém pásmu přeplněno cizími stanicemi, ale nakonec kolem 18 hod. k nám proleze  Kid Liberec a Pavel Pavlovice.

Další hodina marných výzev a když už jsme z toho otrávení a chceme to zabalit tak se to rozchodilo. Krásných, vydřených, 36 QSO. Děkujeme mnohokrát za Vaši výdrž. Udělali jsme nám fakt velkou radost. Jste dobří.

Po půl deváté nám zhasli a s tím odešly i podmínky. Připravujeme si ležení a ještě chvíli hodnotíme dnešní den než jdeme spát.

Spokojeně spinkáme v rachotu kamionů na dálnici, když kolem půl dvanácté se probudím a přede mnou stojí postavička v zelených reflexních montérkách a něco na mně huláká. Chvíli mi trvá než se proberu a začnu vnímat. Venca už je taky vhůru a křičí na něj "Co chceš vole, neotravuj a táhni". Po chvíli jsme pochopili, že nám nenadává, ale snaží se nás na něco upozornit. Prý musíme do 6 hod. do rána vypadnout z odpočívadla, protože budou zavírat kvůli opravám dálnici a už by jsme nemohli odjet. Dáváme si budíka na 4 hodinu ranní....

Pokračování příště...