Historie Radegastů

Tento rok se exp.Radegast dožila 20 ti let trvání od svého založení, které se traduje od r. 1996. Jak tak přemítám o tom, jak to vlastně všechno začalo, tak docházím k tomu, že vlastně jen díky politice let 89 – 95, kdy jsem se cítil již tak unaven a znechucen (dnes je to na pozvracení), že mne postihl infarkt, který mne nejen uvrhl na lůžko, ale upoutal na rok do nečinnosti. Moje další budoucnost i přes nezlomný pocit, že to beze mne na obci nepůjde i přes přehnané ambice se jevila katastrofálně. 

Díky bohu jsem včas poznal, že moje zvonění klíčema na Václaváku, sice vzalo sílu totalitě, ale ani náhodou neodpovídalo našim bláhovým představám o pádu režimu. Přivolalo jen ještě větší lumpy a zloděje a vypadá to, že by mi měli za to moje zvonění, moje děti useknou ruku, která ty klíče držela. 

Potřeboval jsem se nějak srovnat, nějak tomu všemu utéci. Zkrátka zalést někam do kouta a počkat až to přejde. Rybář by zalezl k vodě, myslivec do lesa a co chudák OK radioamatér?? V koncesovaném světě se děly neskutečné „zázraky“. Rušily se OK kluby, kolektivky coby pomníky minulého režimu. Nejednou nebylo nic dobře všechno minulé stálo za prd, ale to nové u AMA stálo za 3 prdy. Tak ani tudy nevedla cesta. Tak jsem hledal a snažil se tomu nějak utéci. Měl jsem kromě AMA také vztah k létání a protože jsem, vzhledem k výkonu funkce porevolučního starosty měl možnosti, založil jsem a legalizoval s pár kamarády piloty, které také postihlo likvidační šílenství, letiště Aviatik klub Chotěšov, dnes již známé a plně v provozu. 

Létání je krásný koníček ale OK koncesi jsem vlastnil již od roku 1972 a toto hobby bylo silnější než létání a tak jsem kamarádům poděkoval, předal jim otěže a s přáním hodně štěstí odešel s tím, že si občas s jejich pomocí vyskočím do vzduchu.

Tak a tady v roce 1996 začíná historie exp.Radegast

Na letišti se mi povedlo kolem sebe shromáždit pár nelétajících přátel,  kteří měli zájem o řízení létání na malém letišti a tím i o radioprovoz, tedy i o radiozařízení a všechno co je s tím spojené. Vytvořil se malý CB radioklub při Aviatiku Chotěšov. Nikdo z nich neprahnul po koncesi ani po registraci a politika jim byla úplně ukradená. Zkrátka moje krevní skupina. Měli svůj zájem a to jim stačilo. A tady padl první nápad ustavit expedici s názvem RADEGAST. Myslím, že to první navrhl Venca Holýšov.

Proč Radegast?

Myslíte si, že je v tom pivo? No na konci se k tomu pivu stejně dopracujeme, ale hlavní důvod byl, že jsme všichni móóc rádi jedli, pili a hodovali. (to bylo nějakých prasátek na grilu co jsme zbaštili za ty roky). No a Radegast je starověký slovanský bůh hojnosti a to je ten pravý důvod názvu. Teda podle boha hojnosti RADEGASTA. 

Takže první zakládající členové exp.Radegast byli: 
Venca Mantov, Venca Chotěšov, Venca Holýšov a Hříbek Mantov ( jinak také Venca). Samej Venca. Tak, že je Vám jasné jak vypadalo 28. září a to jsme ještě nebyli svatí! (sv.Václav)

Zprvu jsme jezdili po kopcích jen tak pro zábavu ladem skladem, jedli, pili hodovali. Po roce jsme tohle ježdění začali uhlazovat, začali jsme tomu dávat jakýsi řád. Začali jsme dávat dohromady odpovídající techniku ( Yagy, Tatra 805, několik 5/8 , půlek, Magirus 12m, Magirus 18m, klapkový Magirus atd.atd. a pověstná Škoda 1203 Taz 1500) a přicházeli i odpovídající výsledky. Z každého výjezdu na kótu jsme vytvořili a posílali na požádání QSL, kterých bylo celkem 67 tipů a rozesláno na požádání do roku 2006 jich bylo 480. Mnozí je mají ve svých sbírkách.

Přihlásili jsme se do CB ligy, kterou tehdy řídil Milan 42. Začali jsme se zúčastňovat všech možných soutěží. (RKL, EBH, Mušky Babky Kosačky, LPD ČL, SPD). Radegasti začali publikovat v časopisu Výzva na Kanále.   Jméno Radegast se pomalu začalo ukládat do podvědomí CB veřejnosti.
Již v roce 1996 jsme začali diskutovat CB expedici do zahraničí. Tady již jen přání nestačilo. Muselo se všechno řádně domyslet, sehnat peníze a techniku. A nejednou ze 7 členů skupiny se našel jen 1 Venca Mantov odhodlaný tuhle cestu nejenom podpořit, ale i podstoupit  a vzít na sebe i patřičný díl odpovědnosti.

Dva lidi je málo na něco takového. Min.3! Ale i to je málo! A tak se shánělo a shánělo a šlo to těžko, protože byly zapotřebí hlavně peníze, ale nakonec se povedlo a v roce 1996 byla exp.do Maroka na světě.

Než jsme vyrazili na cestu dlouhou cca 8000 Km potřebovali jsme techniku vyzkoušet. Hlavně auto tehdy Taz 1500. Zvolili jsme cestu do Dánska na ostrov Romó cca 2000 Km. Pro tuto příležitost byl vytvořen tento QSL, který mnozí z vás znají a který nás provázel po všechny expedice po Evropě. Jediná změna na tomto QSL byla vždy jen další žlutě zabervená zemička:

A protože všechno na cestě do Dánska a zpět proběhlo hladce, tak jsme jen dotankovali jak pohonné hmoty, potraviny tak peněženky a Hrrr do Maroka. Hurá na první zahraniční expedici v daném 11cti letém slunečním cyklu.

Naše zahraniční expedice se začaly dostávat na úvodní stránku nejenom Výzvy na Kanále, ale začaly se objevovat i v CB časopisech mimo naší republiku.

Třetí cesta 1998 vedla přes Itálii, kde jsme navštívili San Marino, poloostrovGargáno a v přístavu Brindisi jsme se nalodili na trajekt, který nás přepravil do Řecka. Dále napříč Řeckem přes Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko a Rakouskem domů.

Čtvrtá cesta 2000 zahřívací kolo před cestou do Turecka . Byla jen 14 denní a měla prověřit pouze stav auta Taz 1500. Při této cestě jsme navštívili část Nizozemí a Francii, kterou jsme projely podél Grand Kaňonu ( přes Alpy) až k pobřeží Stř. moře. Podél pobřeží Francouzkou a Italskou Riviérou jsme navštívili Monako (Monte Carlo) a napříč Italskými Alpami Rakouskem domů.

Pátá cesta ten samý rok 2000 přes Maďarsko , Rumunsko do Varny a podél pobřeží Černého moře do Turecka a napříč Tureckem k Marmarskému moři a přes Edirne Bulharskem, Rumunskem, Maďarskem a Slovenskem domů.

Šestá cesta rok 2002 vedla přes Polsko , Lotyšsko, Litevsko, Estonsko a trajektem do Finska a dále Švédskem za polární kruh na Nordcap a Laponskem zpět do Estonska a podél Baltického moře do Polska a přes Slovensko se zastávkou v Tatrách domů. QSL pro tuto příležitost má již žlutě vyznačenou skoro celou Evropu. Bíle zůstává jen bývalá Jugoslávie, Makedonie a Albánie. Území kde v té době bylo dost nebezpečno.

Sedmá cesta rok 2005 a v tomto slunečním 11ti letém maximum cesta poslední se jevila velmi krátká. Byla jen do Chorvatska do přístavu Sukošan, kde na nás čekala Jachta Eva II se svým kapitánem, kteří se s námi vydali navštívit ostrovy v Jaderském moři. Vis, Brač, Hvar, Korčula, Pelješač a 12 ostrovů Kornati. Dále přístavy Dobrovnik, Split, Primošten do Šibeniku a Prjuklanskim jezerem do Skradinu a do nár.parku Krka.

Tato cesta byla završením jednak 11cti letého slunečního cyklu, ale také přicházelo 10 leté výročí v následujícím roce. Jak jsme ho absolvovali a jak probíhalo dalších 10 let necháme na příští článek.

Venca Chotěšov

: Přeji pěkný den Jakube.

Přístav kde jsme se vylodili se jmenoval Igoumenitsa. Byl hned napriti ostrova Corfu, kde jsme také nějakou chvíli byli.

Venca CL39

Článok "zhltnutý" na jeden šup. Gratulujem !

:Děkuji Marconi za posouzení.

I mi jsme to shltli na jeden šup, ale kurňa celých těch 10 let ! Jenomže mi jsme shltli i těch dalších 10 let a ani se nam od huby nazaprášilo. Jsou pryč úplně,úplně pryč. Uteklo to pane jako voda.

Venca CL39