Radegasti na Onšově

Radegasti na klubové slezině v Onšově

Na VČS jsme se připravovali již mnoho dní zpátky. Tento měsíc jsme se museli, protože jsou velikonoce, nějak přizpůsobit. Museli jsme ořezat  seniorské povinnosti vůči našim vnoučatům. Místo běhání a schovávání dobrot po zahradě mezi keře, stromky a kytičky jsem zvolil obálkovou metodu. Korunky do obálky a dělej si s tím co chceš. Mohu vám sdělit, že to šlo dobře. Úsměv na tváři jsme měly obě strany stejný jako dřív, jen mne z toho běhání po zahradě nebolely nohy a nemusel jsem honit po marketech čokoládové zajíčky, slepičky a podobnou čokoládovou havěť. Jak to měl Vorlík to nevím, ale jak ho znám, jistě si také poradil.

Na cestu jsme vyrazili v pátek kolem 09:00 ráno .Já moje žena a náš  Malamut. Stejně tak přibližně vyjel i Vorlík ze Stupna se svojí životní společnicí paní manželkou.  Místo se jmenuje Onšov a v životě jsem o něm neslyšel, natož abych věděl kde to je. Hned jak jsem vyjel před vrata, zadal jsem do navigace souřadnice a od té chvíle jsem nevěděl po většinu cesty kde jsem. Jak na tom byl Vorlík nevím , ale je to bývalý saniťák a ty museli najít možné i nemožné.

Na místo jsme přijeli kolem 13 hodiny a posledních asi 2 km jsem myslel, že jedeme do pekla. Z krásné silnice se nejednou stala cesta pro koňský povoz, ale tak strmá, že by ty koně museli jít nikoliv před vozem, ale za vozem aby to ubrzdili. Chvilku to bylo asi jako že nás dole budou muset pohřbít, protože nahoru již cesta nevede. Pak se ale pomalu otevřel pohled na to dole a bylo to pěkné podívání.

Přivítali nás kamarádi Milda s Kubou a plná lednice všeho možného jídla a dobrot.

Po chvíli přijeli Vorlíkovi

A pomalu se plnil dvorek pěkně jedno autíčko za druhým a na stole přibývalo jedno jídlo za druhým

Již páteční večer byly stoly plné jídla a k večeři se podávala bašta o kterou se postarala Tršická větev. Karlovo paní manželka Iveta spáchala vynikající gulášek a ještě lepší vepřová kolena na medu. No ještě dneska když píšu tento článek , tak mi kape z huby. Opravdu nikdy jsem tak chutná medová vepřová kolena nejedl. Moc děkujeme Ivetko za Tvoje umění a nevím, nevím jestli se nám to povede někdy vrátit, ale budeme se snažit. Aby tady nebylo jen to jídlo, tak se podíváme trochu kolem sebe očima našeho fotografa.

Je tu pěkná příroda všude kolem nás v tomto malebném údolíčku. A to by bylo za dnešek , tedy pátek, den příjezdu všechno . Slováci zatím ještě nedorazili, ale jsou očekáváni. Zítra je den D čili VČS CB klubu, na kterou vlastně všechno to úsilí, ty bašty jsou připravovány. Tedy pro dnešek je to všechno a pokračování bude dalším článkem.

Zatím Radegasti přejí pevné zdraví a dobré zažívání.

Venca Chotěšov CL-39 a Vorel Stupno CL-45