| Toho dne jsme se probudili do krásného a teplého rána. Spíš jsme byli probuzeni hlukem Tiráků kteří po odbavení pokračovali na Barcelonu. |
| Roman dělal snídani a organizací dnešního dne byl pověřen Venca Mantov . Pražskej Pepa a Václav studovaly mapu, protože měli na starosti dnešní trasu. Asi 450 Km do Valencie. Dnes je tuším 11 července a 16 července ( účinnost viza) musíme stát před hraničním přechodem mezi Ceutou (Španělskou částí Afriky) a Marokem Sant de Ntra. A ještě je nutno po cestě zakoupit lístky na Trajekt, protože v přístavu by mohla být potíž. Do Gibraltaru je to nějakých 1250 Km což na 5 dní není příliš daleko, ale raději je mít rezervu než mít problém. Pojedli jsme zabalili věci a auto bylo připraveno k odjezdu. |
|
V první řadě jsme se museli vrátit na hraniční přechod pro vstupní razítka. Jako první co se začalo jevit jako byrokratická zajímavost, byla ta skutečnost, že chceme vstupní razítka a přitom jedem ven. Stáli jsme totiž před celnicí zevnitř. Celníci nás odkázali na oddělení pro ČR ( TIR tam mělo totiž svoje zastupitelství ). Byli jsme rádi že to za nás vyřídí někdo povolaný a hlavně, že se budeme moci domluvit česky. No, ale to bylo překvapení když jsme zjistili, že oddělení pro odbavování pro ČR je plné pouze španělsky mluvících úředníků. Z nichž nikdo neuměl ani slovo jiným jazykem než svým vlastním. Po 15 min. naprosto zbytečného dohadování zase stojíme před celnicí a pořád bez razítka. My snad budeme muset ilegálně přejet hranice do Francie jen proto, abychom mohli legálně obratem zase jet zpátky, povídá Prašskej Pepa. Jakpak to chceš udělat ? Odvětil Roman. Včera tu nebyla ani noha a dneska tu po sobě celníci doslova šlapou a není naděje, že bychom projeli nepozorováni . Hm tak to jsme v pr….. potvrdil Prašskej Pepa. |
|
Zatím ještě poklidná hlavní silnice, asi tak 20 Km před předměstím Barcelony, vyzývala k opatrnosti před vjezdem do složité sítě silnic. Pro jistotu jsem zastavil aby naši navigátoři měli dost času zvážit, kterou silnicí se dát abychom vjeli na obchvat a tím minuli střed města. Vše měli dobře rozváženo a s naprostou jistotou oba, jak Pražskej Pepa tak Václav , prohlásili jedem !! Na moji otázku, zda jsou opravdu přesvědčeni, že to je ta správná volba mne prostříleli pohrdavými pohledy a se slovy …to si myslíš že jsme úplně blbí ? dali jasně najevo co si o mně myslí a já tedy raději vyrazil. Tímto rozhodnutím zmizela idylka pohodlné jízdy a nastalo nepříjemné bloudění přelidněným městem s přeplněnými, místy až čtyř proudovými, ulicemi . A kudy myslíte že jsme to jeli? No jasně ! Centrem obrovského města ve kterém jsme byli úplně ale úplně v p……. Ano ano přesně tam a ještě k tomu v cizí. Asi po více jak dvou hodinách se nám přeci jen povedlo opustit tohle obrovské mraveniště a konečně jsme zahlédli směrovou tabuli s toužebně očekávaným názvem pobřežního města Tarragona. Cesta již potom utíkala vcelku jednotvárně. Několikrát jsme zastavili, aby se mohli hoši vykoupat ( teplota se pohybovala kolem 40). Venca Mantov průběžně sledoval CB pásmo, ale po signálech ze střední Evropy zatím ani stopy. Pomalu jsme se blížili k městu Castello , ze kterého to bylo do Valencie již jen kolem 100Km. Také již bylo 18:00 večer a všichni jsme byly unaveni a nejraději bychom zastavili pro přespání hned. Plán cesty ale byl jednou daný a bylo nutno ho dodržet a dorazit až do Valencie. A to se také po 2,5 hodině povedlo a před námi se objevily tvrze, které toto přístavní město v dávné minulosti chránily. |
|
Okolo 22 hodiny již Roman kuchtil oběd a večeři najednou. V jednom kastrolu se dělala rýže, v druhém to bylo vepřové ve vlastní štávě. K tomu stále ještě chleba z naší pekárny a na kusu dřeva vyplaveného mořem asi 0,5 kg špeku a aby se šlo dobře na záchod tak ještě nakládané feferonky. Po tak vydatném pokrmu nezbývalo než požádat barmana o ukolébavku na dobrou noc. A to byl povel k tomu aby se vařila káva a voněl po okolí grog . A jako vždy i hlt vínka se našel. Pak jsem si lehl na spacák a spolu s Vaškem Mantov jsme pozorovali hvězdy a polemizovali o tom jakou cestu zítra zvolíme. Čeká nás totiž cesta vnitrozemím přes pohoří Siera de las Estancias a přes pohoří ( které mimo jiné není doporučeno pro turistiku ) Siera Nevada . Jsme 1800 Km od domova a zítra pro nás končí krásné asfaltové cesty a přijdou horské stezky. Budem muset možná řešit situace o kterých nemáme ani zdání. Mám sice nastudováno o tomto území, dle mého mínění, dostatek potřebných informací ale kdo ví jaká bude skutečnost. A tak jsme polemizovali a polemizovali, až se nám zavřeli oči a otevřeli se znova o 6 hodině ranní. Ale o tom opět až příště. |
Venca Chotěšov CL-39