|
Je 9.7 . Probudili jsme se dosti brzo ráno kolem 5:30 , abychom stihly ranní kolečka. Ale podmínky nebyly dobré. Přesto jsme zůstali na poslechu na 27 kanále, kde jsou v tomto čase určitě Plzeňáci. Zatím tam byla místní komunikace a stabilní šum. Pomalu jsme začali dělat snídani kafíčko, chlebíček a asi nějaká paštika. Kolem sedmé ráno opět zastavilo auto a místní rybář ( jiný než včera) nám opět přivezl rybu. A stejně jako včera, než jsem stačil poděkovat odjížděli pryč. Nu co? Hned jsem rybičku odpláštil a připravil ke grilování s tím, že si ji uděláme k obědu a k tomu brambory. Mezitím co se zabývám rybou, Fousáč projížděl pásmo, jak na SSB, tak na 28 Mhz a na FM. Najednou slyším jasnou zvonivou češtinu. Myslím že to byl Rumburak. Fousáč ihned zareagoval a potom to šlo jako po drátku, až do asi 9 hodiny a poslední spojení to ráno bylo z Jožkou Vráble. Podmínky opět se zhoršily natolik, že nemělo smysl se dále pokoušet o spojení. Stejně jsme tento den měli naplánovanou cestu do Národního parku Kuna-Vaini. Zbaleni a připraveni k odjezdu jsme byli během 30 minut. Ještě jsem poslechem tak jako každý den zkontroloval motor, pak olej a chladivo. Všechno OK. Motor šel jako hodinky. Tak pánové nasedat a jedem .Prohlásil jsem ! Nastartoval jsem motor, zařadil a……? …….a řadící páka mi zůstala v ruce ! A jsme v pr……. !!! Prohlásil jsem a čekal jaká bude reakce spolucestujících. V jedné ruce jsem měl volant a v druhé jsem držel utrženou řadící páku. Koukali na mně tupě a nevěřícně. Ale my staří mazáci cizokrajnými větry ošlehaní se nemůžeme nechat zaskočit takovou banalitou jako je utržená řadící páka. Sáhnul jsem do náhradních dílů a k úžasu kolegů jsem vytáhnul náhradní. Za 20 minutek jsme mastili směr Tirana. Jóóó kdo umí ten umí , kdo ne ten čumí. |
|
Museli jsme překonat několik překážek, které jsme již míjeli při cestě k jezeru, ale za chvíli jsme byli na silnici E 752 mezinárodní silnici 1 třídy a podle GPS nás tato silnice měla dovést až do Tirany. To, že nás tam dovede, tak v tom měla GPS pravdu. Ale naše představa o silnici 1 třídy a ještě k tomu jediné mezinárodní, byla trochu rozdílná od skutečnosti. Dalo nám dost velkou práci se dostat přes město Shkoder. |
| Silnice 1 třídy, která jím vedla, by si u nás nezadala z cestou do lomu. A taková a místy i horší ( hloubka některých děr byla i 50cm ) byla po celém městě. Místy, ale se přeci jen vylepšila, ale to byly jen světlé chvilky. |
| Takový stav vozovky samozřejmě na stavu aut moc nepřidá, ale přidá práci různým opravářům a klempířům. Podél silnice bylo mnoho podobných bazarů nebo možná opraven, kdo ví ? A Valkanizérů |
|
Jak jsme vyjeli z města, tak se stav silnice podstatně zlepšil a my mohli opravdu upalovat směr Tirana, ale prozatímní cíl je Shengjin, kde bude kus zajímavé přírody, kterou ke zhlédnutí doporučuje turistický průvodce a která je chráněná IUCN ( mezinárodní organizace pro ochranu přírody), jako místo kde se nalézá velké množství vzácných rostlin a hlavně vodních ptáků čili Národní park |
| Silnice je stále dobrá a my se pomalu blížíme do Shengjinu. Při silnici je všude samá policie je jich všude opravdu plno. Jako kdyby čekali státní návštěvu. Během našeho pobytu jsme si na její přítomnost zvykli. Nenapadá mne důvod jejich přítomnosti v tak velké míře ale domnívám se, že se snaží řešit značnou kriminalitu, která v tomto státě bude. Ale možná že je pravda někde jinde. Najednou jsme v Shengjinu a Fousáč se pouští za pomoci GPS do hledání zmíněného místa. |
|
Všichni tři se snažíme najít cestu do ptáky obývané oblasti, ale zatím je všude jen spoustu lidí a nepořádku. Najednou Jířa povídá . Proboha !!!!!!!! Podívejte se na ten chodník. A opravdu. Na chodníku klečel chlap na koze . V ruce držel kynžál, za který by se nestyděl ani Čingischán a kozu úplně normálně podříz. Pro Kristapána to snad není pravda. Lidi, kteří chodili kolem se ani neohlédli. Jako kdyby to bylo normální. A tady jsem začal mít první pochybnosti o existenci národního parku, kam směřujeme. Ale to, že budu mít pravdu jsem si teda namyslel. Fousáč, se svojí GPS, nás ale neomylně vedl. A povídá ještě asi 200m a jsme tam . A také ano. Přivítala nás jakási vstupní brána, ale na první pohled bylo jasné, že za tou branou moc ptáků nebude . A národní park už vůbec ne ! |
 |
 |
 |
||
|
|
|
 |
|
 |
||
|
|
|
|
Nám se to jevilo asi takto: Vem čert ptáky Plameňáky přednější jsou hotely ze kterých tečou peníze. Tak ptáky vyhnali (možná si i pochutnali) kytky posekali a možná jen zavezli pískem a pláž byla na světě a národní park v pr……ič. Ale abychom jim úplně nekřivdili. Když jsme zklamaně odjížděli najednou Fousáč povídá. Hele tady drobet toho parku zůstalo. |
|
Tak přeci jenom nejsou až takový barbaři. Z asi 5 Km pobřeží zůstalo tak odhaduji 300m zeleně. Ale každopádně místo druhého portejblu bylo ztraceno a tedy jsme museli vymyslet místo náhradní. A Fousáč ,tak jako já řadící páky , tak i Fousáč měl ihned k dispozici náhradní řešení a prohlásil. Jedem do dalšího národního parku, který je v horách, ale musíme přejet Tiranu. Od Tirany jsme v této chvíli cca 39 Km . Cesta je pěkná, jen kam se podíváte jsou všude samé obranné bunkry. Na foto jsou to ty 4 kopečky za zdí. Ví Bůh co tady mohli hlídat. Ale je tu pobřeží. Možná že to byl důvod. |
| Bylo již kolem 13 hodiny odpolední a tak jsme po asi 20 Km při první příležitosti uhnuli ze silnice a založili kemp u takové zajímavé sice malé, ale opravdu pěkné vesničky jmenovala se Kruje. |
 |
|
 |
||
|
|
|
 |
|
 |
||
|
|
|
|
Vedle rybníka jsme zajeli na louku tak, abychom pokud možno nepřekáželi. Během několika chvil se opět objevily děti a po nich asi 60ti letý pán s dvěma kravičkami. Louka patřila jemu. Dětem jsme dali tatranky a dospělému, opět trochu z obavou abychom neurazili jeho víru, Gambrinus .Pán pivo přijal a hluboce se s rukou na prsou uklonil. Potřebovali jsme vodu a rybník, který se nabízel nebyl nejčistší. I když jsme měli prostředky na odmoření vody ( Pantocid) raději jsme vyslali našeho mluvčího Jířu. Jířa pánovi poděkoval za to, že nás tam nechá a požádal ho o vodu. Albánsky neuměl ani koukat, tak nevíme jak to provedl, ale komunikoval s ním jako z nejlepším kámošem a pán vodu přinesl asi 10l a z toho 1l vody zmrzlé. ( bylo kolem 40 st.) Jířa se domluvil kdekoliv a s kýmkoliv a vždycky. On vám má takový dar od přírody, že mu rozumí snad i mrtvej. Když pán přinesl vodu tak se Fousáč pustil do kuchtění a já z Jířou jsme se pustili do : Výzva na Českou a Slovenskou republiku ! Poslouchá exp.Radegast Albánie |
|
Dnes tedy 9.7 jsme takový úspěch jako včera neměli, ale i tak jsme udělali něco přes 70 spojení do celé republiky jak České tak Slovenské. A jako po telefonu ( vzájemně 59) jsme komunikovali na SSB z Pavlem Jihlava , který byl na Korzice a zároveň s naší domovinou. Vysílání jsme ukončili po 22 hodině. K večeři jsme si ještě udělali tu rybu, co nám ráno dal jedem z rybářů. Konzervoval jsem ji solí, tak se ani v tom horku nezkazila a po vyprání byla na rožni vynikající. Všechno bylo OK a my mohli plni zážitků si jít lehnout. Prostředí se na tomto místě jevilo přátelské a tak snad ani nebylo potřeba obcházet ležení, ale nedalo mi to a přece jsem si to “povinné” kolečko udělal. Nevím jak kolegové, ale já jsem chcípnul hned, jak sem zalezl do spacáku. Zítra nás čeká cesta do národního parku Dajt, který se nachází za Tiranou vysoko v horách. A tak jsem zvědavý co nám přichystá zítřejší den. A to zase milý přátelé až příště. Venca Chotěšov , Jířa Doubravka , Fousáč Plzeň |
Venca Chotěšov CL-39