exp.Radegast Albánie 4 část

Je 10.7

Tak jako každý den jsme již brzo ráno pobíhali po blízkém okolí. Já jsem se šel podívat k rybníku, jestli tam náhodou nezahlédnu nějakou místní děvu při ranní očistě, ale kromě husí, krav a asi 5 koz tam nebylo nikdo. Když jsem se vrátil zkusil jsem výzvu a ozval se mi Jirka Zbiroh a také Děda Mezibory . Jako poslední spojení bylo z Pitonem Prievidza. Během spojení najednou z venku zavoněla kávička což byl povel …..snídaně pánové……..a tak jsem se vším praštil ( podmínky byli stejně na hraně ) a již jsem se sápal po dobrotách, které připravil Jířa s Fousáčem.

Po snídani jako vždy zbalit věci, poslechnout motůrek , kouknout co jsme všechno zapomněli a odjezd. Tentokráte řadící páka držela.

Za 30min se dostáváme do blízkosti hlavního města Albánie Tirany. Silnice se ihned pohoršila okolní příroda se pomalu stávala městem.

A než jsme se nadáli byla tady Tirana se vším všudy. Sami uvidíte, že něco takového je možné jen ve zlém snu.

To co vidíte není fotomontáž, ale šílená skutečnost, která nemá konce. Křižovatky i přesto, že jsou světelné nemají žádný význam, protože jsou neustále plné aut, lidí a zvířat. Všichni troubí všichni někam jedou, jenom my nevíme co se s námi děje. Nevíme kam jet , není možné zastavit a směrové cedule ?? to je tady neznámý pojem . Neexistují. Jeli jsme, tedy Fousáč, jenom podle GPS. Nevím jak to ten Fousáč dělal, ale on nás z tohoto šílenství vyvedl ven a úplně klidný a usměvavý. Ale i tak to trvalo kolem hodiny. Ale vzalo to konec a my pomalu vyjeli ze středu Tirany a tak jak Fousáč velel hore kopcom a stále hore kopcom.

 Během dalších 20minut jsme byli z toho blázince venku a začali jsme potkávat přepychové stavby, které patřili zastupitelským úřadům

Turecká ambasáda

Rozestavěná jiná Ambasáda

Stále stoupáme a stoupáme a ze silnice se opět stává cesta a z cesty horská stezka. Do cíle ( národního parku ) zbývá ještě 15 Km a výškových 1200 m. Cesta je stále horší a horší.

Začínáme mít obavy o spodek auta. Zastavili jsme a začali uvažovat zda má smysl riskovat pro nejistý cíl. Jak se v Albánii starají o Národní parky jsme se již přesvědčili a pokud to bude podobné tam nahoře v horách tak to opravdu je zbytečný risk, kterému vystavujeme auto , které musí ještě ujet 4000 Km.

A padlo rozhodnutí vrátit se . A zase to byla Tirana, která nás uchvátila svým nesmírným nepořádkem a zmatkem a i přes to, že jsme to očekávali, byl to stejně znova šok. Ale Fousáč oči upřené na GPS opět bez chyby nás z tohoto blázince vyvedl a Tirana se s námi rozloučila tímto památníkem.

A stoupáme a stoupáme

Najednou jsme konečně na vrcholu a pod námi je vše, co jsme v této první fázi překonali, GPS ukazuje 1580m.

Dáváme si malou pauzu a kocháme se překrásnou přírodou, které je všude kolem nás na rozdávání. Jsou to opravdu zvláštní hory. Nikde jsem neviděl takové panoráma jako tady. Kdekoliv v Evropě pokud se podíváte z takové výšky kolem sebe, uvidíte mnoho vesnic a měst . Tady není široko daleko nic jen jedna vesnička nebo možná malé městečko a dál jen hory a zase jenom hory. Taková scenérie je všude po celou zatím asi 100 Km cestu touto částí hor.

Po krátkém odpočinku se pouštíme do dalšího zdolávání tohoto terénu, ale teď pro změnu stále dolů a dolů 14% 20 Km dolů a zase dolů. Projíždíme jednu zátočinu za druhou, na každou 5 běžnou jedna protisměrná. V některých místech si dovoluji tvrdit, že klesání přesahovalo 20%. Ale nejednou se otevřelo údolí a v něm město Elbasan s obrovskou továrnou , nejspíš ocelárnou. A ty haly mají takovou povědomou skladbu. Jakoby Škodovka ale v Albánii.

Už jsme také řádně smrděli a tak to bylo skoro vykoupení. Za chvíli jsme byli “voňavý”, odblešení, ale stále ještě hladoví. A to se muselo napravit.

Tentokráte jsem potravu připravoval já. Bylo to jednoduché Hovězí polévka a nudle z mákem a cukrem . Potom kafíčko a po kafíčku jsme se rozvalili jako ta prasátka a koukali na ten boží svět. Zkusili jsme se dovolat domů, ale podmínky se k nám nechovaly dobře. Po asi 2 hodinové snaze nás zavolal Števo a Cyro Zvolen. V té chvíli to bylo velmi slušné, ale potom se pásmo úplně uzavřelo a byl tam pouze místní provoz a šum. Ten den se povedl ještě Petr Opatov a potom byl definitivní konec.

Ani jsme se příliš nezlobili, že to nechodí. Měli jsme toho opravdu za celý den dost. A také baterie nebyly ještě dostatečně nabité, vykazovali jen 12,6 V a to je málo. Potřebujeme mít 13,5-4 V nebo alespoň min.12,8 V. To znamená alespoň ještě 4 hod jízdy. Kolem byl božský klid a jen sem tam prošel nějaký zvědavec. V blízkém lomu kdosi nakládal, spíš kradl, kámen a nakládali ho na, představte si , Českou Liazku.

Pomalu se smrákalo. Bylo kolem 21:00 jezero tiše šumělo a z druhého břehu ( Makedonie) sem doléhala jakási hudba. Prostředí nenasvědčovalo žádný problém, ale nedalo mi to a přece jsem si to “povinné” kolečko (pro klid duše) při kterém jsem prohlédl okruh cca 100m udělal. Všechno bylo v nejlepším pořádku. Je bezvětří teplota v cca v 1000m kolem 15st.

A tak jako každý den uléháme z pocitem spokojenosti a z myšlenkami na to co bude zítra.Pustí nás do Makedonie ? Nebo budeme muset pokračovat 256 Km na přechod do Řecka. Po pravdě řečeno, asi by nám to nevadilo. Času máme vcelku dost.

Ale to necháme zase až na příště.

Venca Chotěšov , Jířa Doubravka a Fousáč Plzeň

Václave a neměl jsi dříve to portejblové vozidlo v barvě žluté ? Páč jsem teď narazil na přípravné jízdy před odjezdem do Albánie, skutečná lahůdka, to nemohl bejt nikdo jinej 

klikni : http://youtube.com/watch?v=gQX_UrEweoI&mode=related&search=