| Noc proběhla bez sebemenšího problému. Spali jsme velmi dobře, i přesto, že to bylo na kamenitém podloží břehu jezera. Probudili jsme se do krásného rána. |
| Bylo bezvětří a sluníčko pálilo jedna radost. Jířu i Fousáče to vyhnalo ven z pelechů jen Venca Chotěšov stále ještě odolával ranním paprskům. |
| Ale i jeho za chvíli teplo a hlavně vůně kávy vyhnala. Po snídani ,kterou jsme společně uklohnili a již ani nevím co jsme to měli. Ryby to nebyly, protože ta drobotina, kterou tady místní rybáři chytili do sítí, by nám nestačila ani na sváču natož na snídani, která nám bude muset vydržet možná až do večera. |
| Musí to být pro tyhle lidi asi opravdu těžká obživa. Sítě natahovali ( v noci) asi 1,5 hod dvě pramice. Sítě byly ve vodě kolem 4 hodin . To co po další hodině těžké práce vytáhli by podle mne nestačilo pro 3 členou rodinu na celodenní stravu a jich bylo asi 5, možná i víc. |
 |
 |
 |
||
|
|
|
| Fousáč se šel podívat co to chytili a byla mu nabídnuta ryba, ale ne darem, ale ke koupi. Samozřejmě že to bylo ( pro nás) jen pro zasmání, protože pokud bychom se chtěli najíst, museli by nám to prodat všechno. Fousáč s plnou vážností jejich „šlechetnou“ nabídku odmítl. A opět začlo balení. Byli jsme již tak sehraní, že během 30 min bylo vše hotovo a my mohli vyrazit směr Makedonská hranice, která byla asi 5 Km před a 600m nad námi. V 7:45 jsme se naposled rozhlédli po nádherném prostředí Ohrického jezera |
|
A definitivně jsme tohle místo, které by bylo velmi zajímavé pro turistický ruch (za předpokladu, že se tady podstatným způsobem změní bezpečnost) opustili a začali jsme stoupat, tak jako každý den do hor. V této chvíli k přechodu do Makedonie. K odbavení jsme šli s tím, že pokud nás nepustí otočíme se a pojedeme do Řecka. Byli jsme ale mile překvapeni. Celník vzal naše doklady a poslal nás do budovy, kde jsme museli zaplatit vstupní poplatek 9 EUR na osobu a již to vypadalo, že je to OK a my vyrazíme, ale najednou sklouzlo celníkovo bystré oko na radiostanici a bylo po OK. A zase obvyklé otázka kam? Proč?nač? odkud atd. Zase tak jako vždy jsem předložil povolovací listinu do které zase tak jako vždy koukali jako husa do flašky. Jeden dva telefonáty a nakonec nám vše ( po asi 45min.) vrátili popřáli šťastnou cestu a my byli usměvaví a spokojení v Makedonii. I když hlavním zájmem byla Albánie byl jsem rád, že se povedlo dostat se do Makedonie, která vždy byla vízovým státem. První kdo nás přivítal byla směčka, asi tak 10 divokých psů hned za hraniční čarou. Z celnice jsme začali velmi rychle klesat do údolí. |
|
Po asi 25 Km klesání jsme dorazili na křižovatku, kde jsme byli ukazatelem upozorněni , že se nacházíme poblíž národního parku Mavrovo. Chvíli jsme uvažovali zda to nebude obdobné jako v Albánii, ale nakonec jsme se rozhodli, že tento NP navštívíme. Znamenalo to opět vysoko do hor. Tedy z cca 600 m do 1260 m: Ale autíčko jelo jako hodinky tak proč ne. Po asi 15 Km stoupání a klesání jsme dorazili na místo a ihned jsme zjistili, že to tady je o něčem jiném než v Albánii. |
| Po projetí okolo cedule se nám otevřel výhled na který se nezapomíná |
| Opravdu nádherné prostředí, kde bylo jasně vidět, že tento park patří mezi prioritní záležitostí této země. Ihned jsme si našli místečko pro kemp a s tím, že tady možná zůstaneme déle než jen jeden den. |
|
Naší spokojenost ale velmi rychle zaplašil zelený mužíček, kterému se stejně jako u nás i tady říká ochránce přírody a vystupoval jako zaměstnanec NP Mavrovo. Nekompromisně nám vysvětlil, že máme 1 hod. na to abychom opustili tyto prostory a buď se řádně ubytovali v některém ze zařízení v blízkém okolí a nebo odjeli jinam , mimo prostor NP. Přístup těchto lidí ke svému přírodnímu bohatsví je diametrálně odlišný od sousedního státu Albánie a řekl bych že i trochu potěšini touto zkutečností jsme vůbec o možnosti zde zůstat nediskutovali a po chvilce jsme pokračovali dál směr Město Gostivar. |
| Do Gostivaru jsme dojeli již dost pozdě k večeru a navíc se počasí začalo rychle kazit |
|
A dalo nám i trochu starostí najít vhodné místo pro přenocování. Za městem jsme našli louku, na které sekal místní sedlák. Jako vždy i zde byl pověřen náš velký mluvčí Jířa Doubravka. Bez jakéhokoliv zaváhání okamžitě vyrazil k hospodáři a po živé diskusi přišel a řekl. Pánové je tu místa kolik si budete přát. Opravdu nevím jak to dělá, ale výsledek je vždy ten nejlepší. A tak jsme zhotovili během 20min. dnes již druhý kemp. |
|
Počasí se stéle horšilo a začalo již i poprchávat. Anténa byla postavena a tak jsme zalezli do auta a Fousáč se pustil do vysílání. Jsme již poměrně blízko a tak to nebude žádný zázrak. Přesto se dařilo a pár QSO se přeci jen udělalo. Zatím co Fousáč vysílal, tak jsme s Jířou udělali večeři. Já jsem se šel podívat po nějaké zelenině a obhlédnout okolí. Tato země se nedala s Albánií vůbec srovnat. Všude jsou obdělaná pole a pěkně upravené zahrádky. Připadám si jako doma. Jsme již zase ve světě na který jsme zvyklí. Zítra nás čeká přejet zbytek Makedonie. Podíváme se do hlavního města a to bude v této zemičce asi všechno co je k vidění. Nebo alespoň my nemáme žádné informace o možných zajímavostech, protože jsme nepředpokládali, že se tu objevíme, že nás pustí přez hranice. Ale máme pro dnešní den dobrý pocit a v pohodě půjdeme spát. Zítra nás čeká Jugoslávie . Ale to zase naši přátelé až příště. Venca Chotěšov , Jířa Doubravka , Fousáč Plzeň |
Venca Chotěšov CL-39