exp.Radegast Albánie 6 část

Ráno je pohodové a bez problémové. Jen počasí je trochu pochmurné , ale nikoliv chladné. Jako každý den , nasnídat se, stáhnout anténu , sbalit věci a řádně po sobě uklidit. Za tu dobu co jsme venku jsme si již zvyklí na to, co kdo má dělat a tak tyto záležitosti jsou jen věcí rutiny.Pokud nás někdo pozoroval ze zálohy, ( což se nám občas zdálo) musel mít dojem, že pracujeme jako dobře seřízené , nebo připravené stroje.

Na dnešek Fousáč připravil cestu, kterou se pokusíme přejet zbytek Makedonie a založit kemp až na území Jugoslávie. Vyrazili jsme kolem 9 hod.ranní směr hlavní město Makedonie Skopie. K branám města jsme dorazili v 10:30

Ve městě je celkem rušno. Nakonec jako v každém větším městě. Ale na rozdíl od Tirany je zde provoz naprosto bezproblémový a vzhledem ke slušnosti řidičů a s největší pravděpodobností i vzhledem k důslednému dodržováni silničních předpisů, bezpečný a plynulý. Trochu máme problémy s utrženou brzdovou destičkou a pravé přední kolo při brždění šíleně píská ( kov na kov) . Znamená to opatrně brzdit a hlavně spíš dříve než na poslední chvíli, aby se destička při zablokování nezakousla. Ale je to závada jednoduchá a nečiní nám žádné větší potíže.

Městem jsme projeli naprosto bez problémů a než jsme se nadáli, byli jsme mimo a pokračovali směr hranice s Jugoslávií. Po krátké chvíli jsme zjistili přítomnost dálnice, které jsme samozřejmě využili. Při 100 Km rychlosti netrvalo dlouho a stáli jsme před celnicí.

Opět se opakovala stále stejná scenérie …Okukování auta , stanice a otázky odkud jedem a co jsme tam dělali. I zde nám mez. povolení ( dnešní HAREC) urychlilo odbavení stanice.

Jen jedna chybička se nám vloudila do mapy , kterou máme na autě a to název Jugoslávie. Strašně se páni celníci rozčilovali nad tím, že nejsou žádná Jugoslávie ale Srbia ( Srbsko), o čemž jsme samozřejmě neměli ani tušení , protože s největší pravděpodobností, mezitím co jsme byli na cestách, došlo opět v jejich politických garniturách ( chvála bohu bez bomb a kulometů) k dohodě o změně názvu státu.

Moc nescházelo a snad by to i jeden z těch mamlasů s auta seškrabal. Ale vehementně jsem se ohradil a tak zůstalo tak jak bylo napsáno a my pokračovali do vnitrozemí. Cesta napříč Jugoslávií, tedy vlastně Srbskem bude dlouhá a tak jsme vyrazili po dálnici s úmyslem ujet co nejvíce Km směr Bělehrad, který byl vzdálen 265 Km. Mýtné se zde platí asi tak každých 100 Km. Na prvním jsme platili 10 EU a protože jsme vjížděli do rozestavěné dálnice, tak i přes to, že to bylo 10EU ( což je asi 3Kč na Km) za cca 75Km nechala nás tato cena v klidu, protože jsme se domnívali, že další cesta po dálnici bude bude určitě mnohem delší. Jak jsme se to, ale mýlili !! Po cca 120Km bylo další mýto, kde jsme platili znova a ještě víc. A tak to tedy ne !! To nám tedy pěkně vlezte na záda. Žádné sponzorování nebude ! Ihned jsme dálnici opustili a protože bylo něco kolem 16:00 tak jsme se rozhodli pro zakempování hned při první příležitosti. Ta se naskytla za chvíli u řeky s krásným názvem Južná Morava poblíž města Leskovač.

Tedy nám se to jevilo na první pohled jako jednoduchá záležitost, ale nebylo tak jednoduché nalézti příhodné místečko pro naše potřeby v tomto terénu při kamenitém břehu řeky.

Nakonec jsme byli úspěšní a místečko jsme našli. Teplota na slunci 52 a ve stínu 33 st.

A opět jako vždy. Každý měl svoji práci a tak bylo za chvíli navařeno a vše připraveno pro přenocování. Přesto se u tohoto kempu zastavím z jednou malou příhodou. Nazveme ji …Anténa.

Anténu jsme vždy stavěli všichni. Jířa smontoval anténu , Fousáč ustavil a vysouval Stožár a Venca Chotěšov zatloukal kolíky a upevňoval stožár. Protože kolem dokola byla pole paprik a zelí nezbylo nic jiného, než anténu postavit mezi papriky ( feferonky – kozí rohy) . To bylo něco pro Václava. Ten furt něco do tý kušničky cpal a teď obzvlášť mu chutnalo. Nežer furt a koukej tu kolíky pořádně zatlouct je to měkký, povídá Fousáč. No jóó! Jen se nebuj vona nespadne. Znechuceně odvětil Venca a ještě dvakrát majznul palicí do kotvení a anténa stála. Nemělo by se dát to kotvení i nahoru? Ptá se Jířa . To je zbytečný. Žádnej vítr nebude povídá kulíkmajstr Venca a bylo dokonáno.

Spokojeni dobře najedení a naladění jsme šli do hajan asi kolem 23 hodiny. Ráno se mi nechtělo stávat, ale vůně kávičky mne zvedla ze spacáku.

Oba, jak Jířa tak Fousáč, se tak nějak divně tvářili tak nějak jako by významně. Chvíli jsem koukal jako pulec a pořád jsem nemohl přijít na to, proč jsou oba takoví vážní, jako by mi měli přečíst rozsudek smrti. A najednou mi to došlo !! Nevidím anténu ! Vyskočil jsem ze spacáku a jdu k místu kde stála anténa, ale anténa je pryč. Někdo ji ukrad ?! Až když jsem se pořádně podíval uviděl jsem tu spoušť

Je to jasné! V noci to foukalo a protože byl stožár kotven jen jednoduše , jeho výkyvy vyviklali ledabyle zatlučené kolíky a stožár sebou fláknul o zem. Zkrátka kulíkmajster Venca to po…….l. Ale bylo mu odpuštěno s tím, že si to příště ohlídá.

 A začalo velké rovnání zkroucených prvků spolu z balením na další cestu . Oprava antény prodloužila dobu odjezdu skoro o 3 hodiny. Ale nikam nepospícháme a tak se vlastně nic neděje. Bylo kolem 11 hodiny, když jsme vyrazili směr Maďarská hranice, ke které jsme to měli nějakých 400 Km. Po dálnici nepojedeme a tak musíme přejet 1500 m vysoké pohoří které nám stojí v cestě. GPS nám stále nefunguje a Fousáč má starost hledat cestu přes tyto hory. Občas se nám podaří odbočit jinak než je třeba a tak se musíme často ptát, ale Fousáč všechno bravůrně zvládá a prašná kamenitá cesta( silnice 1tř) přes pohoří ubývá a my pomalu začínáme sestupovat do města

Najednou se zatáhlo a začalo porchávat. Z prašné silnice jsme, ale již byli na asfaltu a sestupovali jsme z vrcholu. Déšť stále houstl až se změnil v průtrž mračen, ve které jsme vjeli do města Valjevo. Silnice po které jsme přijížděli klesala do města asi tak 12% a proudy vody valící se z hor byl tak silný, že se ze silnice stala řeka, která byla i rychlejší než my. Během okamžiku jsme měli polovinu výšky kol pod vodou a hrozilo, že pokud nevyjedeme mimo silnici na nějaké vyvýšené místo, tak nás to vezme sebou jako pramici.

Anténu sice hlídal dobře, ale zase mu utekly podmínky pro šíření. Poslední dny nějak nemůže vyjít z problémů.

Dnes kromě osvědčených Rusek a taxíků od Moskvy a bůh ví odkud ještě nebyla na pásmu ani jedna slovenská nebo česká duše. Dnes a to vlastně poprvé za celou expedici ani ťuk. Však jsme byli již hodně blizoučko. Zítra překročíme Maďarské hranice a možná přejedeme rovnou až na Slovensko.

Ale to zase necháme až do dalšího příběhu, kde se dozvíte, jak jsme zasvinili řeku, jak nás babka Kosačka hostila a jak jsme okupovali Velkou Javořinu.

                          Venca Chotěšov , Jířa Doubravka , Fousáč Plzeň