Exp. Keltoi 2 - návrat Radegastu a Rotundy předčasně domů

V Irsku probíhalo vše pozitivně do chvíle než jsme přijeli do Doolinu.

Chtěli jsme navštívit Moherské útesy, ale bylo již poměrně pozdě, tak jsme hledali místo pro kempování.

Kempování je v Irsku vůbec velký problém.

Vesnice jako takové tam neexistují. Jedna přechází plynule v druhou. Farmy vzdálené od sebe několik stovek metrů a mezi nimi pastviny a políčka. K silnici tvoří plot 1,5 - 2m vysoké křoví, vjezdy na pozemky uzavřené vraty. Vše je soukromé a hlídané. Obecní pozemek tam téměř, až na vyjímky, neexistuje.

Po asi 20km pátrání jsme se nakonec rozhodli strávit noc v pátek 23.7. v kempu v Doolinu.

Zastavili jsme na parkovišti. Junior Vinice a Jarda Chlumčany se šli domluvit, kolik že to koštuje. Já jsem mezi tím našel nezabezpečenou WiFi a hned se připojil. Pročítali jsme si novinky, když se chlapci vrátili z recepce kempu. 31 Euro byla v danou chvíli cena, kterou jsme akceptovali.

Jířa nastartoval a že pojedeme. Povídám mu, aby ještě chvilku vydržel, dokud připojení na net funguje. Chcípnul auto.

No a když bylo to hlavní a podstatné na internetu přečteno, tak už autíčko prostě nenastartovalo!!!

Chvilku jsme kolem toho lezli a zkoušeli jak to rozběhnout, ale nakonec se šlo znovu na recepci kempu, aby nám pomohli sehnat nějakého automechanika.

Po asi 20min. přijel maník s pomocníkem a nějaký čas se vrtali v motoru.

Pomocník byl Polák a rozuměl dobře česky ( pár Čechů a Slováků v okolí pracuje a chodí spolu na pivo ). Tím pádem byla domluva celkem jednoduchá.

Verdikt zněl: vadná elektronika podávacího čerpadla nafty.

Co teď?

To bez náhradních dílů nespravíme!

Podle automechanika v Irsku Volkswagen nefunguje, poslat ND by převýšilo cenu auta.

Doporučil nám, aby jsme tam auto nechali a jeli domů.

Známý automechanik tady doma taky povídal: "Sundejte značky a jeďte domů".

Před námi víkend a to nikdo nikde nebude, takže nezbývá než čekat.

Večer jsme postavili zařízení a byli připraveni jako Alfa zasáhnout do LPD.

Povedlo se nám udělat tři spojení do republiky. Byly to krásné DXy na cca 1500 - 1900 km.

Víc se bohužel nepodařilo, ačkoliv jsme podle SMS věděli, že jsme doma slyšet.

V neděli 25.7. se posádka Mercedesu vrátila z portejblu zpět do Doolinu a začali jsme společně vymýšlet co dělat dál.

Zanechat auto v Irsku nepřicházelo v úvahu. Museli bychom na místě zanechat spoustu techniky ( stožár, elektrocentrálu, baterky, nářadí, rezervní stanici apod.).

Oprava v nějakém místním autoservisu by byla neúměrně drahá a asi i zdlouhavá.

Zaslání náhradních dílů z Česka bylo také nereálné, protože závady se hromadily. Navíc nikdo z nás není automechanik, abychom si to opravili sami.

Odtah na laně do 280km vzdáleného přístavu byl také vyloučen. Pravděpodobně by 1,8t těžké auto ve vleku oddělalo spojku na Mercedesu a navíc VW bez posilovače špatně brzdil.

Varianta, že pro nás přijede odtah z Česka, také padla po zjištění, že jen za jeden trajekt bychom zaplatili 3000 Euro.

Příjezd automechanika z Česka byl také vyloučen, kvůli ND.

Zbývala jedině nějaká místní odtahovka, která by nás do Rosslare na trajekt odvezla. Trajektem do Francie a tam pro nás přijede odtah z Čech.

Opět nám nezištně pomohl majitel kempu. Zavolal, vysvětlil problém, dohodl cenu 550 Euro a domluvil termín na pondělí 26.7. v 6:30 ráno.

Od této chvíle byla Expedice Keltoi rozdělena na Keltoi-1 a Keltoi-2.

Keltoi-1 pokračovala dál podle plánu, tak jako by se nic nestalo.

Keltoi-2 zůstala v Doolinu a čekala na odtah.

Dohoda zněla: Nikomu nic neříkat! Informaci o návratu uvolníme až v momentě, kdy bude jasné, že je vše vyřešeno. Jediný kdo byl o situaci zpraven byl náš kontakt a pomocník doma Bohouš Česká Lípa. Naše rodiny a kamarádi informováni nebyli, aby si zbytečně nedělali starosti a neměli o nás strach.

Ráno klaplo vše naprosto přesně.

My jsme byli připraveni, zabaleni. Odtahovka přijela přesně. Natažení auta bylo dílem okamžiku a vydali jsme se na 280km cestu do Rosslare.

Po čtyřech hodinách stojíme u okénka Irish Ferries a objednáváme lístky na 27.7. v 15:30 do Charboroug ve Francii za 333 Euro.

Trošku jsme měli obavu jak budeme tlačit auto na trajekt nebo koho přemluvíme, aby nás tam odtáhl.

A pustí na trajekt nepojízdné auto?

Vše vyřešil za nás majitel a řidič odtahovky.

Chvíli si povídal s úředníkem za přepážkou. Dostal visačku "Visitor". Vyfasoval oranžovou vestu.

Čekali jsme, že tedy budeme žít nějakých 30 hodin v celní zóně.

Omyl!

U auta nám oznámil, že si máme vzít osobní a cenné věci a že nám složí auto na mole příno u rampy na trajekt. 

Auto nám společnost natáhne na loď traktorem a my se nemusíme o nic starat. 

Nalodíme se jeko pěší turisti a ve Francii nám vozidlo opět traktor vytáhne ven.

Během 10 minut jsme si přebalili batohy, hodili tam asi tři konzervy a vyrazili do města.

Z vyhlídky nad přístavem sledujeme jak nám náš Ir skládá auto, projíždí branou a při průjezdu kolem nás se ještě zdravíme, potřeseme si rukou a děkujeme.

Do nějakých 19 hod. se potloukáme po městě, ležíme v parčíku a sledujeme cvrkot v přístavu.

Pak se přesouváme do haly terminálu, kde doufáme že strávíme noc.

Ve 22 hod. přichází ostraha a vyhání nás ven, protože hala se na noc zamyká.

Nacházíme si místo nedaleko na pláži ve vysoké trávě a bez spacáků se chystáme ke spánku.

Kolem 5 hod. ráno nás probouzí déšť.

Přesouváme se zpět k terminálu a čekáme až v 6 hod. halu otevřou.

Zde trávíme celý den až do odjezdu trajektu.

Přichází čas nalodění.

Čeká nás 19 hod. plavby.

Jakmile jsme vpuštěni na palubu, tak Jířa a Junior vyrážejí do podpalubí k autu zjistit jestli je vše v pořádku.

K autu se dostali již ve chvíli, kdy obsluha uzavírala vodotěsné přepážky v jednotlivých odděleních.

Vracejí se vítězoslavně zpět a s úsměvem od ucha k uchu cinkají klíčky od auta.

Opět máme Sharana pod kontrolou.

29.7. v 11 hod. přistáváme v Cherboroug v Normandii.

Přesouváme se k autu. Domlouváme se s vedle stojícím Němcem s Transporterem, že nás vytáhne na laně na první parkoviště za přístavem.

Měl chudák pochopení a ochotně souhlasil.

Sám byl v Irsku již podruhé. Poprvé ujel 8km a podělal se mu počítač v autě. Teď při druhé cestě se mu rozbila zapalovací skříňka a auto startuje přímo dráty pod volantem.

Vzhledem k tomu, že stojíme na palubě až jako poslední, tak máme dost času sledovat vyjíždějící auta.

Vedle nás nějaký Ir hledá prasklou pojistku - nejdou mu směrovky. Vpředu někdo mění prázdné kolo. Ve vedlejší řadě roztlačují auto, které nenastartovalo. Než na nás přišla řada, tak jsem si všiml ještě jednoho auta na laně.

Jsme venku z trajektu.

Mírné zdržení u budky policie. Nějak se jim nezdál tandem Němec - Češi. Upozorňují nás, že se nesmíme táhnout na laně. Po vysvětlení, že to bude jen na první parkoviště ( Jířa: zvednutý palec a "parking, parkoviště" ) nás pouštějí na Francouzskou půdu.

Němec nás odpřahá na nejbližším parkovišti. Jsou tu záchodky, tekoucí voda a přes silnici benzinka.

Jsme tedy v Normandii.

Odtud by to do republiky mělo chodit.

Dáváme na auto 7/8 mobilku a posloucháme.

Kolem 16 hod. se objevuje na pásmu čeština.

Stavíme u záchodků stožár s 5/8 a dáváme výzvy.

Povedlo se 11 spojení a poprvé se hlásíme jako Keltoi-2.

Posíláme Bohoušovi SMS, že vysíláme.

Tak je to venku !

Okamžitě přichází zpět SMS od Bohouše jestli to má zveřejnit na webu.

Odpovídám další SMS: "exp. Keltoi-1 - Kaktus + Sulejovák pokračují v cestě podle plánu. Exp. Keltoi-2 - Radegast + Rotunda - po problémech s elektronikou vozidla se vrací domů. Současná poloha Normandie. Všichni jsme v pořádku. Zklamala jen technika.

Zároveň voláme domů rodinám a oznamujeme jim situaci. Je přeci jen lepší, když se to dozvědí dříve od nás, než aby si to přečetli na internetu.

Netrpělivě čekáme na záchranný oddíl.

Přijíždějí a my valíme oči a nestačíme se divit.

Kluci nebyli schopni sehnat a půjčit si dostatečně silné auto, které by zvládlo táhnout Sharana a pobrat 6 lidí.

Přijíždí souprava: Ford Tranzit ( dodávka ) s vlekem a na vleku Kia Picanto.

Vlek a předváděcí vozidlo Kia Picanto zapůjčila plzeňská firma Dajbych s.r.o., prodejce vozidel Toyota a Kia.

Tímto firmě Dajbych s.r.o. srdečně děkujeme.

Nakládáme Sharana na vlek a selektujeme věci, které se nám do Picanta vejdou.

Jsme asi 40km od Utah Beach, jedné z pláží, kde proběhla za 2. světové války invaze do Normandie. 

Máme v plánu se tam zastavit !

Po prohlídce se vydáváme na cestu domů.

Máme před sebou cca 1400km a navigace počítá, že bychom měli být doma v pátek 30.7. kolem 1:30 hod. Rozhodujeme se tedy, že pojedeme non-stop a budeme se střídat v řízení.

Autíčko jede poměrně svižně, cesta utíká.

Před Wurzburgem je bouračka - stojíme více jak dvě hodiny v koloně. Další problém byl před Ambergem. Opět bouračka. tentokrát to bylo asi půl hodiny.

Vysazujeme Vaška doma v Chotěšově a v 5:00 projíždíme v Plzni po Domažlické.

Mohla to být jistě krásná dovolená, ale bohužel pro nás skončila předčasně.

Co se dá dělat!

Přejeme Expedici Keltoi-1 ať se jim daří a užijou si to.

Všem tady doma se omlouváme za určitou mystifikaci, ale doufám, že nás chápete.

Děkujeme všem, kteří s námi měli spojení. Děkuji i těm, kteří u stanice seděli a bohužel neměli štěstí se dovolat.

Samozřejmě, že tak jak budeme postupně zpracovávat fotky, videa a data, která jsme přivezli, tak je budeme postupně zveřejňovat.

Díky ještě jednou a 73!

Za Expedici Keltoi-2 - Fousáč Vinice Plzeň CL-51

:Keď som tak čítal túto reportáž, zistil som, že na ostrovoch je celkovo nejaké zlé fluidum, ktoré negatívne vplýva na automobily. Nielen váš Sharan, ale aj n-ďalších áut, ktoré ste spomínali, mali poruchy. Nabudúce treba vyberať destináciu nielen podľa turistických sprievodcov, ale aj nejakého automobilového magazínu.... Aj tak som rád, že si to odnieslo "iba" auto a vy všetci ste v poriadku a aj ostatná časť posádky sa bez problémov vráti domov. Ďakujem za pekné spojenia a opäť dopočutia.

:Kluci hlavně že jste v pořádku doma

:Chlapáci, ať se stalo co se stalo, hlavně že jste zdraví a že návrat proběhl " v pohodě " třeba jindy se zadaří víc a jinak mám umačkaný palce, jak jsem Vám je držel 

73 Baron