Propojení antén 1

Nejprve si stručně připomeneme některé důležité pravidla souvisejících s anténovými řadami:

- reálná a imaginární složka vstupní impedance samotné antény se může po jejím začlenění do anténové řady výrazně lišit, To platí o každé anténě zapojené do anténové řady.

- pokud máme anténovou řadu sestavenou ze dvou stejných antén, které jsou prostorově stejně umístěné a napájí se stejnými proudy, a to buď ve fázi, nebo v protifázi, potom vstupní impedance takto řazených antén jsou stejné, ale tato impedance se bude lišit od impedance samostatné antény v prostoru. Pokud jsou takové dvě antény součástí velké anténové řady, potom jejich impedance se vzájemně liší - obvykle i velmi mnoho.

- dvě antény v anténové řadě, které nejsou napájeny ve fázi ani v protifázi, potom nemají stejné impedance. Rozdíl impedancí je velmi výrazný, zejména při typicky amatérských stavbách anténové řady.

- vstupní impedance antén umístěných velmi blízko vedle sebe, které jsou napájeny v protifázi je velmi nízká. Což má v důsledcích rozhodující podíl na velmi nízké účinnosti, pokud tuto okolnost zabedbáme.

Výše uvedené zásady je potřebné brát do úvahy nejen při návrhu anténové řady, ale i při ladění. Je obvyklé, že při ladění anténových řad v mnoha případech dochází k závažným chybám vedoucích v lepším případě k zavádějícím výsledkům. Problematika ladění anténových řad, byť i těch nejjednodušších, je poměrně náročnou prací. Iluze vznikající pohledem na relativně jednoduchou anténu HB9CV, může u mnoha zájemců o stavbu anténové řady vzbudit dojem velmi snadného propojení takových antén do anténové řady. Je pravdou, že postavit dobře fungující anténovou řadu ve vertikální polarizaci s anténami typu HB9CV, je pro HF pásma (kam CB pásmo náleží), nesmírně obtížné až téměř nemožné...

Jak se s tímto problémem vypořádat? 
Je otázka, která bude zajímat nejednoho zájemce o stavbu dobře fungujíci anténové řady sestavené podle našeho příkladu, tedy anténovou řadu sestavenou ze dvou antén.
Jednou z možností vyhnout se výše popsanému problému, je použití tzv. Wilkinsonova členu. 
Uvedený člen odstraňuje některé výše popsané necnosti běžně používaného propojení dvou antén.
Wilkinsonův člen je v podstatě čtyř bran, tedy obvod se 4-mi vstupy. Čtyř bran na rozdíl od troj branu, lze přizpůsobit podle teorie lineárních obvodů na všech branách. Přitom uvedený člen zajistí, aby do přidané 4. brány nešel žádný signál. Tím lze dosáhnout přizpůsobení ze všech výstupů a izolace mezi výstupy je v rozmezí, obvykle udávaném řádově 20-30dB, což lze považovat v každém případě za dostatečné.
Použití Wilkinsonova členu je dobře známo z oblastí velmi vysokých kmitočtů (mikrovlny), kde jsou někdy nazývány jako "magické T".
Bývají zhotovovány různými technologiemi, kdy nejčastějším je řešení pomocí technologie tištěných spojů. Dvojitý Wilkinsonův člen je poměrně často zhotovován z koaxiálního vedení, zejména pro pásma HF, VHF a UHF. Pro jmenovitou impedanci 50ohm se používají 1/4 vlnové úseky z koaxu o impedanci 75ohm na místo přesných 70.7ohm. Velmi důležitým kritériem je použití velmi krátkých spojů s důrazem na dokonalé propojení stínění projovaných koaxiálních kabelů. Odpory použité v zapojení by měly být bezindukční, dimenzovány pro 0.5-0.1% přenášeného výkonu na vedení. Zachování téměř dokonalé symetrie je samozřejmostí a přispívá ke snížení ztrát.

Na obrázcích si můžete prohlédnout zapojení. Obrázky mají drobnou chybu - chybí propoj stínění koaxiálního kabelu s tělesem konektoru. Omlouvám se čtenářům...